samizdat a exil

samizdat a exil
– většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí, známé je Domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku
– patří sem autoři : Pavel KOHOUT, Václav HAVEL, Josef TOPOL, Milan UHDE, Pavel LANDOVSKÝ, Milan KUNDERA
– František PAVLÍČEK – autor politicko-etických her, které reagují na problémy totalitní společnosti, v normalizačním období mohl psát jen pod pseudonymy
Hry : „Zápas a andělem“ „Zpráva o pohřbívání v Čechách“
– Milan UHDE – kromě ilegální spolupráce s Divadlem na provázku, po roce 68 nesměl publikovat napsal hry : „Velice tiché Ave“ „Pán plamínků“ … V jeho hrách se setkáváme s různými podobami života v totalitní společnosti.
– Václav Havel – dosáhl svými hrami světového věhlasu již v 60. letech a je spolu s Kohoutem naším nejuznávanějším světovým dramatikem. Pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC a pak od r.1960 v Divadle Na zábradlí, kde působil jako režisér a dramatik. Od 70. let byl nucen živit se jako pomocný dělník v pivovaru v Trutnově. Byl politicky pronásledován, vězněn, stal se hlavním iniciátorem hnutí za lidská práva Charta 77. Od r.1989 naším prezidentem. Jeho hry se řadí do kategorie absurdních dramat. Jeho hry jsou věrným obrazem komunistického systému (absurdita se stala realitou). Havlovy hry jsou inspirovány zcela obyčejnými každodenními situacemi, v nichž je člověk podřízen odlidšťujícím schématům. Lidská bytost ztrácí základní jistoty, život se jim hroutí. V Havlových hrách se nefilozofuje, ale naopak konverzace se skládá z banalit, až se stupidně žvaní, některé postavy jsou představovány v trapném postavení jejich hlouposti a omezenosti. Hlavní roli hraje jazyk – řeč je deformována a přizpůsobována politickému profilu hrdiny. Lidé nemluví normálně, slovní zásoba je hrůzná, komická, plná frází – lidé se nedokáží domluvit. Řeč je obrazem odcizení a dehumanizace společnosti.
Hry : „Zahradní slavnost“ – groteska blížící se postupům absurdního dramatu, nastavuje zrcadlo frázovitosti reálného socialismu je to o prostém maloměšťákovi, který tiše doufá, že si zlepší svoje postavení ve společnosti „Vyrozumění“ – proti komunistické byrokracii „Audience“ – drama postaveno na dialogu sládka a spisovatele, kterého sleduje tajná policie, jelikož píše proti socialistické společnosti a je mu zakázáno psát a tak pracuje v pivovaru „Žebrácká opera“ „Vernisáž“

divadla malých forem
– Ha-divadlo – (hanácké divadlo), vzniklo v sezóně 1974/75 v Prostějově a od roku 1980 působí soubor v Brně Výrazně autorské divadlo, nejvýznamnější osobností byl dramatik Arnošt GOLDFLAM jeho hry obsahují bizardní obrazy a symbolika „Návrat ztraceného syna“ „Biletářka“  v této době s tímto divadlem spolupracuje dramatik a režisér Jan Antonín PITÍNSKÝ (vlastním jménem Zdeněk Petržela), který je nositelem spousty ocenění (Thálie, cena Alfréda Radoka), ve svých hrách využívá netradiční přístup k zdánlivě nedotknutelným tématům a tradičním žánrům, typická je jeho ironie „Matka. Sociální drama“ – přepracoval Čapkův román „Jób“ – biblické téma
– Studio Y (ypsilonka) – divadelní soubor, který vznikl v Liberci roku 1963 a od roku 1978 v Praze výraznou osobností je dramatik Jan SCHMID, který napsal nejznámější původní hry Studio Y hledá inspiraci v životních osudech složitých osobností českých dějin „Život a smrt K. H. Máchy“ „Voni jsou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška“
– Činoherní studio v Ústí nad Labem – (Činoherní klub), Karel STEIGERWALD – podal nelichotivý obraz vlastností českého člověka (bezzásadovost, kariérismus, egoismus, prospěchářství, …) „Dobové tance“ „Neapolská choroba“  Alex KÖNIGSMARK – „Ostrovy zdánlivé“ „Kdo mluví s koněm“
– Sklep – vzniklo ve sklepě domu babičky Davida Vávry koncem 70. let zvláštní poetika, programová nevázanost, expresivní experimentování Milan ŠTEINDLER, David VÁVRA, Tomáš VOREL, Tomáš HANÁK, Jiří MACHÁČEK, Monika NAČEVA hry: „Chemikál (mezi prvky) – organická epopej o nenaplněné touze“ „Carmen – parafráze opery Jiřího Bizeta“ „Mlýny“  Sklep se spolu s dalšími divadelními soubory (Baletní jednotka Křeč, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné studio Kolotoč, Pantomimický soubor Mimóza) stal novým fenoménem 80. a 90. let, obecně byly tyto postmoderní scény nazvány Pražská pětka (její působení se časem přeneslo i na film „Kopytem sem, kopytem tam“ – režie V. Chytilová „Pražská pětka“ „Vrať se do hrobu“ – režie Šteindler)