4. Souvětí

• souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků ve větách dvojčlenných, nebo podle základů ve větách jednočlenných

DRUHY VĚT V SOUVĚTÍ
1.
a) věta hlavní – mluvnicky nezávislá, nelze se na ni jinou větou zeptat
b) věta vedlejší – mluvnicky závislá na jiné větě, zastupuje větný člen jiné věty, ptáme se na ni otázkou spojenou s větou řídící
▫ spojková: připojena spojkou podřadicí (aby, že, když aj.)
▫ vztažná: připojena vztažným zájmenem (kdo, co, jaký, který, čí, jenž) nebo vztažným příslovcem (kdy, kde ap.)

2.
a) věta řídící – řídí některou větu závislou, může to být věta hlavní i vedlejší
b) věta závislá – závislá na větě řídící, může to být jen věta vedlejší

DRUHY SOUVĚTÍ
• souvětí souřadné obsahuje alespoň dvě věty hlavní, na kterých mohou záviset věty vedlejší. Věty v těchto souvětích jsou spojeny spojkami souřadicími (syndeticky) nebo beze spojek (asyndeticky, odděleny graficky čárkou).
– viz otázka č. 16

• souvětí podřadné obsahuje pouze jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších, které závisí právě na oné hlavní větě. Věty vedlejší zpravidla zastupují některý větný člen věty řídící. Jsou uvozeny spojkami podřadicími, vztažnými nebo vztažnými příslovci, přičemž vztažná slova považujeme za větné členy. Spojky a odkazovací slova (ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce) větnými členy nejsou. Mezi větami řídícími a závislými jsou vztahy determinace.
– viz otázka č. 25

VZTAHY MEZI VĚTAMI V SOUVĚTÍ
• podřazování = vztah závislosti (determinace), formálně vyjádřen hypotaxí (závislost věty na větě řídící), jedná se o spojení těsnější
– např.: Když skončily přednášky, Jan odcházel ještě do laboratoře, aby se přesvědčil o správnosti svých výpočtů. Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě.
– hypotaktické spojky: že, protože, jelikož, poněvadž,…

• přiřazování = vztah souřadnosti (koordinace), formálně vyjádřen parataxí (rovnocenné, nezávislé věty), jedná se o spojení volnější
– např.: Dveře vrzly, vešel učitel. Dveře se otevřely a objevil se neznámý muž.
– parataktické spojky: a, i, ani, ale,…

– oba principy lze kombinovat – složitá souvětí (vztahy parataxe a hypotaxe na různých úrovních)

– dvě věty (jakéhokoliv druhu) se oddělují čárkou; výjimka: věty ve vztahu souřadnosti spojeny spojkami a, i, nebo. (v těchto případech se čárka neužívá)
– pořadí vět v souvětí je dáno hlavně potřebami aktuálního členění:
a) souvětí souřadná – zpravidla nelze pořadí vět zaměňovat
b) souvětí podřadná – poloha mnohých druhů vět volná, Pozor!: VV přívlastkové (musí stát co nejblíže řídícímu substantivu), VV účinkové (Bylo tak škaredé počasí, že by člověk ani psa nevyhnal.), přirovnávací věty s „než“ (To zranění je nebezpečnější, než se zdálo.)

– každé souvětí by mělo obsahovat pouze jedno jádro z důvodu srozumitelnosti
– ve stylu uměleckém nebo publicistickém se užívá souřadné spojování do řad na způsob výčtu, často spojeného s paralelismem a gradací (Něco se v něm zdvihlo, proud slzí vytryskl, zacukala mu brada,…)