Osvobozené divadlo

Toto pojmenování použil poprvé režisér Jiří Frejka pro skupinu svých přátel, kteří se stali dramatickou sekcí-částí či oddělením Devětsilu na sklonku roku 1925. Oficiálně zahájil soubor svoji činnost v únoru 1926. Jeho název odkazuje k dramatickému rozchodu s dosavadní divadelní praxí a pojetím dramatického umění vůbec a evokuje nám sebevědomí futuristických manifestů (Osvobozená slova). Svoji definitivní tvář však soubor zís-kal až v roce 1927, kdy zde vystoupil se svými klavírními improvizacemi skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942) a kdy zde především v dubnu téhož roku uskutečnili svoji studentskou recesi nerozluční přátelé z gymnázia v Křemencově ulici v Praze Jiří Voskovec (1905-1981) a Jan Werich (1905-1980). Teprve tehdy, skoro náhod-ně, neokázale, jakoby nepatřičně v kongeniálním kontextu futuristicko – dadaisticko – poetistických perspektiv byly položeny základy týmového soužití, jež zásadním způsobem ovlivnilo tvářnost českého divadla. K výše u-vedenu triumvirátu se ještě přidává vynikající režisér Jindřich Honzl (1894-1953).
Základní znaky poetiky Osvobozeného divadla: dadaistické pojetí humoru, smích bez zábran, humor srozumitelný, plný dobových narážek, spojování nespojitelného, mystifikací, přesmyček a aluzí, ale srozumitel-ný univerzitnímu profesorovi i nezaměstnané švadleně; jazyková komika je záležitostí dvojice hlavních protago-nistů: značka V a W se stala značkou kvality; vysoká škola klaunství, termín hovadno, schopnost dělat si legraci úplně ze všeho, včetně sebe samých, masky, kostými a převleky; pevně daná improvizovaná organizace před-stavení:původní autorské hry dvojice V a W, výborný hudební doprovod Jaroslava Ježka, množství písní, jedno-tlivá dějství her většinou založena na principu parodie a mezi nimi slavné předscény: forbíny: z němčiny vor Bühne: tj. před jevištěm, před scénou.