20. Výpověď a věta, mluvnická stavba věty jednoduché, větné vztahy

– syntax (skladba) = nauka o stavbě věty a souvětí; zkoumá principy spojování slov ve věty a utváření větných celků
– věta = základní jednotka jazykového projevu mající stránku významovou (ucelená myšlenka), mluvnickou (pevná struktura větných členů), zvukovou (označení intonací) a grafickou (na začátku velké písmeno, na konci interpunkční znaménko), slovní vyjádření myšlenky, větou se v užším slova smyslu myslí abstraktní model
– výpověď – konkrétní realizace modelu, věta (pronesená nebo napsaná) v konkrétní komunikační situaci
– spojením dvou nebo více vět ve větný celek vzniká souvětí

STAVBA VĚTY JEDNODUCHÉ
– vyjadřuje jednu myšlenku, má jednu základní skladební dvojici
a) věta holá – holý podmět + holý přísudek
b) věta rozvitá – s rozvíjejícími větnými členy (Malá Věrka a Honzík od sousedů trhali včera u potoka žluté blatouchy.)

– syntaktická skladební dvojice = dvě slova, která k sobě ve větě mluvnicky (formálně) i významově patří
– základní syntaktická dvojice = podmět + přísudek (základ dvojčlenných vět) – predikační dvojice
– v ostatních syntaktických dvojicích člen řídící (Věrka) a člen závislý (malá)

– část podmětová = podmět + všechny větné členy, které ho přímo nebo přes jiný větný člen rozvíjejí
– část přísudková = přísudek + všechny větné členy, které ho přímo nebo přes jiný větný člen rozvíjejí

– syntaktické vztahy významové:
1. v syntaktické dvojici:
▫ predikace (přisuzování): mezi podmětem a přísudkem (Maminka vaří.)
▫ determinace (určování): v ostatních dvojicích, bližší určení členu řídícího členem závislým (malá Věrka, Honzík od sousedů, trhali včera, trhali u potoka, trhali blatouch, žluté blatouchy)

2. v syntaktické skupině:
▫ koordinace (přiřazování): vztah souřadnosti, vyjadřuje vztah členů na sobě nezávislých, které mohou být spojeny vztahem slučovacím, odporovacím, vylučovacím, stupňovacím, příčinným nebo důsledkovým (Věrka a Honzík, pěkný, ale drahý, stejně tak i ve větách: Uklidnil se a začal hned psát. Chtěl, abych přišel a (abych) přivedl psa.)
▫ přistavování (apozice): vztah široké totožnosti (Jan Neruda, básník a prozaik, se narodil v Praze.)

– formální vyjádření syntaktických vztahů:
1. v syntaktické dvojici:
▫ shoda = kongruence – v pádě, čísle, rodě nebo osobě
– mezi podmětem a přísudkem (Honzík trhal)
– mezi podstatným jménem a přívlastkem shodným (černá tabule)
– mezi podmětem, přísudkem a doplňkem shodným (Petr chodil do kina rád.)
▫ řízenost = vazba = rekce – člen řídící určuje pád členu závislého
– většinou mezi předmětem a přísudkem (dosáhl cíle, trhali blatouchy)
– mezi podstatným jménem a přívlastkem neshodným (trhání blatouchů)
– mezi podstatným jménem, slovesem a doplňkem neshodným (zvolili ho vedoucím)
▫ přimykáním = adjunkce – tvar závislého členu není určován členem řídícím, je volně připojen
– mezi přísudkem a příslovečným určením (trhali včera, trhali u potoka)
– mezi podstatným jménem a neshodným přívlastkem (dům u nádraží)

2. v syntaktických skupinách:
▫ parataxe (vztah souřadicí) – vztah mezi několikanásobnými větnými členy nebo rovnocennými větami v souvětí, spojení volné (Dveře vrzly, vešel učitel. Dveře se otevřely a objevil se neznámý muž.)
– parataktické spojky: a, i, ani, ale,…
▫ hypotaxe (vztah podřadicí) – vztah závislosti mezi větnými členy nebo větami v souvětí, spojení těsnější (Když skončily přednášky, Jan odcházel ještě do laboratoře, aby se přesvědčil o správnosti svých výpočtů. Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě.)
– hypotaktické spojky: že, protože, jelikož, poněvadž,…