NĚCO O DIVADLE:
Nejstarší formou divadelního představení byly latinsko-české hry, kdy přesnou ukázkou takovéto hry: Hry tří Marií (několik těchto her, kde je vidět stále zřetelnější a silnější zesvětšťování dramatické látky a průnik žákovského humoru). Významná a nejznámější hra této doby je bezesporu Mastičkář (hra z 1. poloviny 14. století; příběh lékaře a jeho sluhy, parodující jeho neřesti, kdy lékař šarlatán Severín a sluha Rubín, popř. v některých verzích se ještě vyskytoval druhý sluha Pustrpalk; jedná se o ostrou satiru na středověké šarlatány s realistickým obrazem středověké chudiny s cílem pobavit obecenstvo tehdejší doby a nikoliv útočit; hra tvořena 2 zápisy: první tvoří vložku latinsko-české hry Tří Marií (zachováno v tzv. Muzejním rukopisu) a druhý, kratší je zachován v tzv. Drkolenském zlomkovitém zápisu). Vývoj divadla na přelomu 14. a 15. století byl přerušen husitským revolučním hnutím, které vskutku velmi ostře vystupovalo proti zobrazování Písma v jakékoliv světské zábavě a tak se udržely pouze satirické parodické výstupy s agitačními záměry (oblíbenou postavou byl např.: šašek).
Pozn.: PROCES LAICIZACE:
– jednalo se o proces vytvoření srozumitelného jazyka pro všechny a tímto jazykem šířit křesťanství a vzdělanost
– prof. Malá řadí tento proces již k příchodu Konstantina a Metoděje
– já řadím tento proces k 14. století a zesvětštění literatury – používání českého jazyka, kdy i laici rozumí spisům a soudobé tvorbě a sami ji i tvoří
