PRINCIPY ČESKÉHO PRAVOPISU
PRINCIPY ČESKÉHO PRAVOPISU
1) fonologický – každé české hlásce odpovídá zpravidla 1 písmeno (vs spřežka ch) a naopak
1 písmenu 1 hláska
2) morfologický/etymologický (panna, kamenný, dub – dubu, ryba – rybka, zpěv, měna,
rozpětí)
3) sémantický/lexikální (být x bít, bílý x bílí, mít x mýt)
4) tradiční/historický (kurs, -ismus, ú/ů, i/y)
PRAVOPIS
1) lexikální (i/y v kořenu nebo kmeni slov, na příklad i například, předložky s, z, ú/ů, velká
písmena, zkratky a značky)
2) morfologický – slovotvorný i tvaroslovný (vjezd x věda, rozklad, shlédnout x zhlédnout,
zlézt x slézt, vědecko-technický, psovi x psovy, naši x naší…)
3) syntaktický (páni hráli, mužovi bratři, mužovy sestry, interpunkce…)
DOTAZY K PRAVOPISU ČEŠTINY apod.
www.ujc.cas.cz/poradna (otázky na pravopis)
www.ptejteseknihovny.cz (věcný výklad)
