12) Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století

12) Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století
Vypracování:
Dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost. To se ovšem koncem 19. století změnilo. Rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy a chaos působily růst napětí, neshod, a především kritické pozornosti ke každodenní realitě. Dochází k odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. století. Převládal pesimistický životní pocit a beznaděj. Vše se odráží i v literatuře, kde dochází k proměnám směrů. V poezii autoři hledají nové umělecké slohy a cest. Vyjadřují svůj odpor ke společnosti, její morálce a vkusu. Zdůrazňována byla svoboda jedince, tzv. individualismus. Prosazují se nové estetické normy a z toho plyne rozmanitost stylů, směrů a žánrů, idealistické teorie, náboženské představy a radikálně revoluční názory. Společnými rysy bylo především soustředění se na vnitřní život člověka a jeho senzibilitu, tzn. citlivost nervů a smyslů na podněty. Dále právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků a nálad bez falešných ohledů a zábran morálky.
Impresionismus:
Z latinského impressio – dojem. Název vznikl podle obrazu Imprese od Claude Moneta. Tento obraz zachycuje vchod slunce na hladině moře. V literatuře se projevuje zaměřením pozornosti autora na jeden okamžik, na pouhou atmosféru a dojem z chvíle. Autoři vyjadřují své okamžité nálady, a přitom potlačují rozumové uvažování. Literární díla se vyznačují volným řazením zrakových a sluchových dojmů, uvolněnou kompozicí a oslabením příběhu. Psala se především přírodní lyrika. Významnými představiteli jsou Antonín Sova, Karel Hlaváček, Fráňa Šrámek a Paul Verlaine. V malířství užívali autoři k zachycení okamžiku barevné skvrny. Hlavními představiteli impresionistického malířství jsou Claude Monet, Auguste Renoir a Edgar Degas. Ze sochařů můžeme jmenovat Augusta Rodina, z hudebních skladatelů Claude Debussyho.
Symbolismus:
Symbol – tajný znak. Symbolismus byl reakcí na realismus, naturalismus i impresionismus. Autoři se vyjadřují pomocí náznaků, symbolů a obrazových pojmenování. Dochází k přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy a rozvoji básnické obraznosti. Je kladen důraz na hudebnost verše. Díla jsou podmanivě působivá a snaží se vsugerovat určitý pocit. Typickým znakem je volný verš. Hlavními představiteli jsou Otokar Březina, Antonín Sova, Karel Hlaváček, Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Jean ArthurRimbaud.
Dekadence:
Z francouzského décadence – úpadek. Autoři nacházejí zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem a pocitech rozkladu a smrti. Ve svých dílech se snaží o únik z reálného světa, který jim připadal těsný a nedokonalý, do světa snů a k mystice. V jejich dílech se projevuje víra v nadpřirozený svět a v Boha. Usilují o „čisté umění“, tzv. lartpourlartismus – umění pro umění. Hlavními představiteli jsou Karel Hlaváček, Paul Verlaine a Oscar Wilde.