Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík – Narodil se na Valašsku. Pracoval u Bati ve Zlíně, později vystudoval žurnalistiku. Působil jako vychovatel, novinář a redaktor. V 70. letech zorganizoval tzv. Edici Petlice, kde od počátku 70. let vycházela díla autorů, jež nemohla vyjít oficiálně. Po roce 1989 se živí jako spisovatel z povolání. Spoluvytvořil filozofii českého disidentu a stal se jedním z duchovních vůdců listopadu 1989. Proslulý se stal textem 2 000 slov, který otiskl v červnu 1968 v Literárních novinách.
Sekyra – Román, jehož námětem je autorův vztah k otci a jeho dílu. Román začíná příjezdem hlavního hrdiny k bratrovi na valašskou vesnici. Cítí po otcově smrti potřebu zamyslet se nad životem, co po otci převzal a co po něm převzít nechce. Otec je zde představen ve třech fázích života. Především tak, jak hlavnímu hrdinovy utkvěl ve vzpomínkách z dětství. Tehdy pro něj byl otec skutečnou oporou a zdrojem obdivu. Dále se zde jeho otec rýsuje jako komunistický funkcionář po únoru 1948. Je přesvědčen o správnosti cesty a syn je na něho hrdý, když se jako první vzdal louky, kterou dostal při pozemkové reformě a vlastní prací ji zvelebil. Později se vztahy mezi nimi narušují. V procesu kolektivizace se otec v plnění funkcionářských úkolů dostává ve jménu myšlenky, které chce sloužit, do rozporu se svou osobitostí. Mění se jeho vztah k lidem. Ti se stávají jen prostředkem k dosažení politických cílů. Začíná se odcizovat i vlastní rodině. Dostává se do rozporu se světem, s nímž kdysi srostl. Výsledkem je rozvoj osobnosti, jímž jsou poznamenána poslední léta jeho života. Po smrti manželky odešel do pohraničí a tam se znovu oženil. Syn mu odmítl jít za svědka a napsal mu dopis, kterým se s ním rozešel. Otec dopis četl již na smrtelné posteli. Syn to nyní cítí jako tragické nedorozumění. Uvědomí si však, že cestou svého otce nemůže jít. Nechce sloužit velké nadosobní věci za cenu ztráty vlastní osobnosti. Jako k hlubině bezpečnosti se obrací k rodnému kraji a jeho lidem. To ho naplňuje pocitem řádu, i když si uvědomuje, že tento řád je narušován náporem civilizace. Autor zde pracuje se skutečným životním materiálem a používá publicistické prvky. Epický příběh v románu není zjevný, čtenář si ho musí sestavovat sám z množství vzpomínek a úvah, které nejsou chronologicky uspořádány. Osobitá je i práce s časem. Události současné se prolínají s minulými, někdy i v těže větě. Dílo proloženo četnými prvky valašského nářečí.
Morčata – Kafkovsky laděný román. Byl vydán v 70. letech v zahraničí.
Český snář – Tato experimentální próza z 80. let je autorovým nejlepším dílem. Dějem románu je příběh spisovatele zápasícího s tajnou policií. Spisovatel a jeho přátelé navzdory deformačním tlakům usilují zůstat sami sebou, chtějí si uhájit svou lidskou identitu. Román je napsán deníkovou formou fejetonistickým stylem. Jde o záznam jednoho roku v autorově životě.
Jak se dělá chlapec – Román o autorově vztahu se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.
Milan Kundera – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery, profesora JAMU. Sám JAMU, současně s filozofií, studoval. Studia ukončil na FAMU. Tam také později jako docent přednášel světovou literaturu. V roce 1970 byl propuštěn, roku 1975 odjel do Francie, kde přednášel na univerzitě. V listopadu 1979 byl zbaven československého státního občanství. Nyní žije v Paříží, věnuje se literatuře a přednáší na Sorbonně. V jeho dílech se objevuje paradoxní žert. Důraz klade na erotiku, která umožňuje překonávat existenční samotu.