Literatura po roce 1945
Literatura po roce 1945
Poezie
Oldřich Mikulášek – Významný brněnský básník, autor lyrické poezie. Originální tvůrce české poezie po roce 1945. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Vystřídal řadu zaměstnání. Od 30. let působil jako redaktor Lidových novin, Hostu do domu a v rozhlase. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který mu znesnadňoval pohyb. Od roku 1968 nepublikuje, do literatury se vrací až počátkem 80. let. S Kainarem má společné rodiště, železniční původ i charakter poezie. Poezie je sice základem jeho díla, ale psal také fejetony, reportáže a články pro děti. Je následovníkem Halase a Nerudy, z toho pramení hořkost a pesimismus jeho děl. Je básníkem tragickým, píše verše úzkostných pocitů. Existenci člověka vidí jako ustavičný boj s ohrožením, jako konflikt a drama. Hlavním nepřítelem je lidská lhostejnost a netečnost. Měl rád jižní Moravu. Je nadšen z moravského slunce a vinné révy. V jeho díle je patrná láska k Brnu, objevují se zde dělnická předměstí a Špilberk.
Tvorba ve 40. a 50. letech:
Pulsy – Tato sbírka básní je vyvrcholením autorovy první etapy tvorby. Reaguje zde na různé podoby lidské lhostejnosti, která je také jednou z příčin válek.
Horoucí zpěvy – Sbírka poplatná 50. létům. Nad linií tragiky převládá poezie oslavující život. Básník se sjednocuje s kolektivem a přírodou.
Krajem táhne prašivec – Básnická skladba výzva k intenzívnímu prožívání tohoto světa.
Tvorba v 60. letech:
Od konce 50. let vlivem nemoci přibývá v autorově poezii existenciální úzkost a pocit bezvýchodnosti.
Svlékání hadů – Sbírka básní.
Šokovaná růže – V této sbírce sdružuje milostnou i občanskou lyriku. Reaguje také na okupaci v roce 1968.
Tvorba v 80. letech:
Po okupaci autor nepublikuje a do literatury se vrací až na počátku 80. let.
Agogh – Tato sbírka je básníkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let. Za jeho života vyšla jen v zahraničí, u nás až po jeho smrti.
Jan Skácel – Brněnský básník, autor poezie všedního dne. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Nejdříve pracoval jako dělník, poté působil jako redaktor v časopise Host do domu a v literární redakci Československého rozhlasu. V době normalizace zakázaný autor. Do literatury se vrací na počátku 80. let. Pokračovatelem tradic Halasovy a Kainarovy poezie, byl spřízněný s Holanem a Mikuláškem. Častým motivem jeho tvorby je život tragiky a smrti. Smrt je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu. Psal málo milostných veršů. Inspiroval se přírodou, Brnem a jižní Moravou. Často psal sonety, používal refrény, opakování a volný verš. V jeho díle se objevuje nářečí, hovorová čeština, rčení a přísloví. Základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.