Slovesné číslo
– nevyjadřuje počet dějů, ale kolika osob, věcí se týká:
1) jednotné (singulár)
2) množné (plurál)
– tykání vs. vykání (starší je tykání)
– plurál skromnosti (modestiae) – autorský (v této kapitole se budeme zabývat…)
– plurál majestaticus (My, Karel IV., z Boží milosti král…)
Slovesný způsob
– vyjadřuje vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti:
1) indikativ (oznamovací způsob)
2) imperativ (rozkazovací)
3) kondicionál (podmiňovací)
– zdvořilý rozkaz
Slovesný čas (tempus)
1) prézens (přítomný)
2) préteritum (minulý)
3) futurum (budoucí)
– prézens historický
– futurum pro vyjádření pravděpodobnosti (to bude asi můj bratr)
– prézens pro vyjádření budoucnosti
