12. Publicistický styl

– styl sdělovacích prostředků (novin, časopisů, rozhlasu, televize) + veřejných řečnických projevů (soudní řeč, kázání, proslov aj.)
– nejrychleji se vyvíjející styl
– funkce: informační (rychlé, objektivní, globální informace – příjemce si udělá názor), vzdělávací, získávací a přesvědčovací (ovlivňuje veřejné mínění ), zábavná
– projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená
– publicistické projevy určeny široké veřejnosti
– požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost, působivost, originalita, přesvědčivost, výrazová úspornost
– jazyk: spisovný, a to knižní i hovorový a ne zcela spisovný; specifické vyjadřování (osobitost novináře), přesnost a jednoznačnost, neotřelost, někdy humor, satira, ironie; publicismy (obraty používané jen v publicistice), odstavcový háček (poslední slova odstavce logicky souvisejí s počátkem následujícího)
– automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu (např. soud byl odročen, pachatel byl dopaden…); automatizace výrazů často vede k frázovitosti
– fráze = stereotypně užívané obraty, zmechanizovaná slovní spojení a otřelé obraty; soubor frází = frazeologie
– aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře a oživení textu
– způsoby aktualizace:
▫ ve spisovném textu se užívají výrazy z jiné stylové roviny (např. hovorové – tatrováci, lidové frazeologické obraty, výrazy knižní, zastaralé), dávají se do uvozovek
▫ užívají se slova v nezvyklých spojeních
▫ obměňují se frazeologická spojení
▫ kontrast
▫ slovní hříčky
▫ obrazné vyjadřování
▫ aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek
– opakovaná aktualizace se časem mění v automatizaci
– titulky: snaha zaujmout, stručné, výstižné, naznačují obsah, obvykle jednočlenné věty, důležitost grafické stránky (podtitulek, apod.)
– popisky: doprovod k vizuálními materiálu – stručné v présentu
– autoři novinových článků – novináři
– předpoklady novináře: všestranné vzdělání, spolehlivost, IQ, odhodlání, zdvořilost, etika, čestnost, přesnost, pracovitost, pohotovost, ověřování faktů, schopnost napsat text v krátké době bez dlouhé přípravy, nezaujatost, nestrannost, životní energie

– slohové útvary:
▫ informační, zpravodajské (zpráva, oznámení, inzerát, komuniké, referát, reportáž aj.)
▫ analytické, úvahové (úvodník, komentář, úvahové články, polemika, kritika, recenze, pamflet)
▫ beletristické – prvky uměleckého stylu (fejeton, sloupek, glosa, umělecká reportáž, črta, soudnička, causerie)
▫ v dialogizované podobě (interview apod.)

• zpráva:
– informace o veřejné události, která se již stala, její obsah je minulostí
– často spojena s hodnocením
– stručnost, heslovitost a grafická úprava
– důležité údaje: název akce, místo konání, časová informace (datum, hodina), obsah akce (téma)

• oznámení:
– informace o veřejné události, k níž teprve dojde, připravuje se, uskuteční se v budoucnu
– často osahuje výzvu k účasti
– stručnost, heslovitost a grafická úprava
– důležité údaje: název akce, místo konání, časová informace (datum, hodina), obsah akce (téma)
– oznámení v tištěné podobě = pozvánka

• inzerce, reklama:
– speciální druh oznámení v novinách, časopisech, televizi
– cíl: nabídka (koupě, prodej, zaměstnání, seznámení); upoutat, zaujmout, motivovat
– požadavek: maximální stručnost + působivost
– potřebné údaje: kdo, co, kde, kdy, proč
– jazyk: vždy spisovný, pozor na srozumitelnost zkratek
– grafické prostředky: typ, čitelnost, barva, výraznost, odlišnost písma

• referát:
– informuje o aktuálním dění, o průběhu jednání, akce, sportovní akce atd.
– podrobnější zpráva – informuje, hodnotí, přesvědčuje, získává, informuje
– jazyk: běžně známé výrazy, hodnotící výrazy
– ústní referát: mluvená podoba češtiny, jednodušší větná stavba, snaha o kontakt s posluchači (oslovení, i během referátu), autorský plurál (skromnosti), naznačení tématu a jeho stavby v úvodu, pečlivá výslovnost, řečnická působivost, vhodné tempo řeči

• reportáž:
– smíšený útvar s prvky odbornými uměleckými
– informuje o zajímavých místech, provozech na základě přímého pozorování a styku s lidmi, a to zajímavým způsobem
– cíl: názorná představa prostředí, události Þ „přímý přenos“ (dokumentární přesnost)
– požadavek: očité svědectví autora, pozorovatelský talent; živé, zajímavé vylíčení skutečné události
– jazyk: publicistické prostředky (působivost, zaujetí, názornost, zajímavost), expresivní aktualizované výrazy, obrazná vyjádření, konkrétnost, v závěru pointa
– shodné rysy se zprávou, referátem (informovanost, věcnost) a s fejetonem (působivost, názornost)
– slovní zásoba: přirovnání, opakování slov, oslovení, stylově zabarvená slova, kontrasty, metafory, hyperboly
– syntax: jednoduché věty, prostá souvětí, krátké věty, často neslovesné, vytýkání opisem („Nezapomene ten, kdo zažil…“), různé druhy vět

• úvodník:
– obsahuje hlavní téma, nejdůležitější informaci obvykle celospolečenského významu + rozbor a vyvození závěrečného hodnocení, oficiální stanovisko Þ v úvodu novin (1. strana), výrazný titulek
– jazyk: mírně využito živých jazykových prostředků, např. řečnické otázky, kontrasty, hromadění synonym, souřadně spojované výrazy (výčet)
– použití 1.osoby množného čísla
– styl celkově klidný, oficiální

• článek:
– delší útvar, podstatou je zpráva nebo komentář – někdy povaha kritické úvahy
– cíl: informovat, vzbudit pozornost, zájem, přesvědčit
– objektivnost

• komentář:
– druh novinového článku, v němž autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá určité stanovisko k nějakému problému Þ osobní styl novináře, umění nesouhlasu, argumentace
– jazyk: pestrý, citově zabarvený styl; subjektivní ráz
– působivé a účinné jazykové prostředky
– větná stavba: věty zvolací, tázací, rozkazovací (naléhavost, působivost), řečnické otázky

• kritika:
– úvaha, která především hodnotí, posuzuje
– cíl: zjistit klady a nedostatky posuzovaného jevu, najít cestu k nápravě
– požadavky: objektivní posouzení skutečnosti, věcnost, pravdivost, ohled na obecný zájem
– kompozice: postup od konkrétních faktů, zobecnění poučení; využití analýzy (rozbor podstaty hodnoceného jevu)
– jazyk: hodnotící výrazy, někdy ironie, sarkasmus; vyjádření citového vztahu k posuzovanému jevu (obrazné, přenesené výrazy)
– syntax: věty zvolací, přací, tázací, řečnické otázky, výzvový infinitiv, kontrasty Þ působivost a přesvědčivost

• recenze:
– hodnocení vědeckého nebo uměleckého díla, zvl. nově vydaného, převaha informativních prvků nad kritikou
– cíl: pomoci čtenáři (orientace v literatuře), autorovi (dosažení vysoké umělecké úrovně díla), společnosti (rozvoj kultury)
– požadavky: objektivnost, argumentace + subjektivní názor, dojem kritika; osobní nezaujatost, široký kulturní a společenský rozhled

• fejeton:
– útvar publicistického a uměleckého stylu
– drobná zajímavá aktuální témata všedního dne, denního života v novém světle
– menší prozaický útvar, v novinách „pod čarou“
– zpracován zábavným lehčím tónem (ironický nebo humorný; Neruda: Kam s ním?); i fejetony vážné (Neruda: Jazyk český)
– cíl: vtipně a duchaplně upozornit na zajímavou věc nebo kritizovat veřejný jev, vyvolání okamžité reakce, odezvy Þ snaha věc napravit
– znaky: přítomnost úvahy – aktuálnost; stanoviska autora a jeho osobní zaujetí + konkrétní údaje a fakta, humor, komika, originalita
– jazyk: přístupný styl, vtipné formulace, neotřelé, komické spojování slov, neobvyklost spojeních spojení (nadsázka, obraznost, fantazie); hovorové prostředky, slova významově blízká (k zpřesnění, zesílení vyjádření), citově zabarvená slova, rčení, ironie, satira, působivý titul
– syntax: převaha jednoduchých vět, souvětí slučovací, z vedlejších vět převažují přívlastkové, paralelní řazení slov i vět

• sloupek:
– vtipná časová úvaha v jednom sloupci; vytříbený styl, kurzíva, na 1. straně novin
– původně ve 20.a 30. letech v Lidových novinách (Čapek, Poláček, Bass)

• glosa:
– krátká kritická poznámka k událostem a názorům

• kurzíva:
– novinářská aktualizující nebo zábavná stať, tištěná kurzívou

• causerie [kózrí]:
– vtipná novinářská úvaha o problému
– lehčí tón, duchaplnost, aktuálnost, zábavnost, často forma rozmluvy (Neruda, Machar, Čapek)

• črty:
– bez dramatické zápletky, výjevy ze života

• interwiev:
– písemně zpracované sdělení formou rozhovoru (dialogu) se známou nebo významnou osobností
– podstata: stručné otázky novináře a odpovědi tázané osoby; plynulá návaznost, výstižnost, zajímavost, aktuální tematika, společensky důležitá i zajímavá pro čtenáře
– kompozice: 1. Úvod – představení osobnosti, uvedení do situace
2. Vlastní rozhovor – otázky a odpovědi
3. Závěr – shrnutí, rozloučení
– jazyk: věcné a konkrétní otázky, vtipné odpovědi, přirozené nenásilné vyjadřování, spisovný jazyk (ne knižní prostředky), vhodnost hovorových prostředků, citově zabarvená slova (osobní zaujetí)
– větná stavba: jednoduché, ne příliš dlouhé věty, řečnické otázky, věty jednočlenné jmenné, nedokončené výpovědi (váhání)