• Základní oblasti literární tvorby:
1) obrozenská věda: je nejdůležitější, plní základní funkci; vychází z principu osvícenského raciona-lismu: je určena několika jedincům, psána výhradně německy, latinsky, nebo francouzsky. Základna pro mnoho oborů: přírodověda, mineralogie, matematika, astronomie, z hlediska české společnosti je důležitá historie a jazykověda.
a) historie: klíčová pro sebeuvědomování národa, pouze pro úzký okruh vzdělanců.
b) jazykověda:
Josef Dobrovský: 1753-1829: prototyp osvícenského vědce: klíčová osobnost celé generace; fanatik pravdy; nesmírně vzdělaný člověk, ovládal 17 světových jazyků; široké spektrum zájmů: historie, jazykověda, slavistika. Píše latinsky, německy, francouzsky, česky málo: dokonce prý česky hovořil jen s velkými obtížemi.
– Dějiny českého jazyka a literatury: originál v němčině; důraz klade na jaz. rovinu: vrcholný rozkvět češtiny: 16. století: Veleslavínova doba;
– Zevrubná mluvnice jazyka českého:opět v němčině: klíčové dílo pro ustálení normy spisovného jazyka: všímá si všech jaz. rovin. Vzor pro kodifikaci: čeština 16. století, nikoli současnost. Dodnes je to problém. Sám ovšem nevěří, že by čeština mohla plnit funkce spisovného jazyka, považuje ji pouze za objekt vědy.
– Zásady české prozódie:dílo teoretické: prosazuje v básnické tvorbě sylabotónický systém.
– Základy jazyka staroslověnského:základní dílo slavistiky-vědy, kterou tímto založil.
