povídka – Příliš hlučná samota –

povídka – Příliš hlučná samota – hl. hr. pan Hanťa, v 1. os., báseň v próze, H. lisuje starý papír, má 2 záliby – pivo, knihy, hodně pije -> halušky, starý lis je nepotřebný -> zhroutí se mu svět -> sen -> vzbouřily se krysy -> rozhryžou regály -> je slisován s regálama, ?sen nebo ne?

Arnošt Lustig (1926 -> ) – Žid, jako jeden z mála přežil holocaust (celoživotní tíha), vyrovnal se s tím, ztělesněním tematiky holocaustu, židovství, přežil pochod smrti a spoustu vyhlazovacích táborů, pracoval jako novinář, v rádiu a televizi, byl nepohodlný režimu, jeho hrdiny jsou obyčejní lidé z koncentráku, v 60. letech – zfilmováno několik děl, po 68. odchází do USA, kde vyučuje český jazyk, v 89. se vrací zpět do Čech, je mistr kratších útvarů – povídky, novely, do cp. – každodennost, zlo je chápáno jako vzduch -> smrt; lyrické povídky
Noc a naděje – povídky z mikrosvěta vyhlaz. táborů -> banality, každodenní zlo, hl. hr. teenageři -> umírají, jejich smrt je zmechanizovaná); působivé povídky, čas počítají podle myšlení na holky, které si vedle zpívají -> jsou naživu -> jedné noci je zpěv přerušen střelbou -> 
Člověk a velikosti poštovní známky – povídka o učiteli; blázen, snaží si tam vzdělávat děti -> chodí k němu i syn učitele -> zavraždí je v náklaďáku
Démanty noci – do c. p. – vězni, náctiletí, každodenní boj o přežití