pololidová tvorba: někdy známe autora (z lidového prostředí)
o kramářské písně – zach. události – zločiny, válku, zázraky, …, nahrazují noviny
o písmácké kroniky – mezistupeň mezi písemnictvím a ústní slovesností (František Jan Vavák)
o knížky lidového čtení – přinášely vzdělání i zábavu v podobě jednoduchého převyprávění klasické literatury – např. příběhy o Faustovi
interludia (intermedia – mezihry) – vkládaly se do delších, převážně náboženských her a měly jednoduchou zápletku nebo zdroj komiky (opilství, neschopný lékař), Václav František Kocmánek – psal o bídách 30-leté války
zlidovělá tvorba: cokoliv, co mělo autora, ale lidé si to přivlastnili a přijali za své
– autorství zlidovělo
Pro svojí jednoduchost a rázovitost tato tvorba sloužila jako inspirační zdroj nejen pro básníky a spisovatele, ale i pro malíře a hudebníky.
V určitých obdobích vývoje literatury se ÚLS dostává do popředí (do CP):
