o Válečná próza
1. vlna vzniká po válce – Jan Drda „Němá barikáda“ (povídková sb., lidé v mezních situacích v době mezi válkou a květnovým povstáním; povídka „Vyšší princip“ – schválení atentátu na Heidricha – vražda tyrana není zločin; „Hlídač dynamitu“ – Milec schovává dynamit na německé vlaky); Julius Fučík „Reportáž psaná na oprátce“; Jiří Weis „Život s hvězdou“
2. vlna – přelom 50. a 60. let – Arnošt Lustig „Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou“, „Démanty noci“, „Noc naděje“; Ludvík Aškenázy próza (hravá a jemně humorná) „Vajíčko“; Norbert Frýd „Krabice živých“; Jan Otčenášek – totálně nasazen za války „Romeo Julie a tma“, „Kulhavý Orfeus“ (volné pokračování osudů Pavla z před.); Ladislav Fuks „Pan Theodor Mundstock“, „Spalovač mrtvol“; Bohumil Hrabal „Ostře sledované vlaky“, „Zbabělci“
3. vlna – Ota Pavel „Smrt krásných srnců“
o Budovatelský román + osidlování pohraničí – odehrává se ve výrobě při budování lepších zítřků, jednoznačně kladné a záporné postavy bez psychol. analýz
Tomáš Svatopluk „Bez šéfa“
Jan Otčenášek „Plným krokem“ (osídlování pohraničí)
Václav Řezáč „Nástup a bitva“