JAZYKOVÁ KULTURA
– úkolem jazykovědy – poznávání jazykové normy, její popis a kodifikace
Jazyková norma
– kolektivní, ustálené, závazné užívání jazyka v duchu jeho systému
– se pomalu mění a vyvíjí
a) norma výslovnostní (ortoepická)
b) norma pravopisná (ortografická)
c) norma tvaroslovná (morfologická)
d) norma skladebná (syntaktická)
– kodifikace – norma zachycená v jazykových příručkách prostřednictvím souhrnu závazných
pravidel
– zachycuje změny v normě s určitým zpožděním
– norma a kodifikace jsou uváděny v jazykových učebnicích schválených MŠMT ČR, v jazykových příručkách a slovnících:
– Mluvnice češtiny 1, 2, 3
– Pravidla českého pravopisu
– Výslovnost spisovné češtiny
– Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
– problematice jazykové kultury se věnují odborné časopisy:
– Naše řeč (od 1917)
– Slovo a slovesnost (od 1935)
– znalosti a dodržování normy a kodifikace – základní předpoklad jazykové správnosti
– jazyková kultura – chápeme nejen jako stav, propracovanost jazyka, ale hlavně jako úroveň
jazykové komunikace a permanentní snažení o její kvalitu
– kvalita – nejen jazyková správnost, ale i vhodnost, přesnost, přiměřenost, výstižnost,
zřetelnost, stručnost, adresnost, přesvědčivost jazykových promluv
