5.Humanismus a renesanční umění v české literatuře
Humanismus – největší rozkvět starší české lit.
– renesance se tu v pravém slova smyslu nerozvinula (vliv náb. ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próza (Historie o bratru Janu Palečkovi)
– reformace a husitské hnutí – zbrzdění kulturního vývoje, přehlížení uměleckých cílů
– ideologické cíle, naukové, odborné překlady, polemika, překlady antických děl
– neoriginálnost, ubývá anonymů, individuální pojetí
– po r. 1620 „temno“ – česká produkce klesá
– na začátku humanismu – latinská díla, navazuje se na harmonii těla a duše a antické vzdělání
– pod vlivem Německa
– humanistická čeština napodobuje větnou skladbu latiny, byla pod jejím vlivem
2 linie-Latinští humanisté (J.C.Vodňanský, J.z Rabštějna)
-Národní humanisté (píší česky)
latinská díla:
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic:
– diplomat, úředník, teologicky vzdělán
– velmi málo sebekritický
– kritizoval všechno včetně české kultury
