15. Podněty ze světové literatury v 1. pol. 20. stol.
– I.světová válka, nazývaná též Velká válka, skončila 11.listopadu 1918. Kolem devíti milionů mrtvých; následná epidemie či pandemie tzv. španělské chřipky si však možná vyžádala podle velmi hrubých odhadů dalších 9, 15, 18, či dokonce 25 milionů životů. Evropa a okolní svět těmito událostmi vstoupily do tzv. krátkého dvacátého století a vydaly se na pouť, jež připravila moderního člověka o poslední zbytky iluzí a jistot, které mohl ještě do budoucnosti vkládat.
– Válka skončila, ovšem její zkušenost se stala trvalou součástí vnitřní vybavenosti moderního člověka a všichni přemýšliví lidé na celém světě, tedy nejenom intelektuálové, si začali klást otázky, jak je možné, že jsme se všichni tak ochotně podíleli na rozpoutání takovéhoto konfliktu, jak to, že jsme se tak změnili, co se stalo s naši-mi hodnotami, vírou, tradicemi, jak se s těmito zkušenostmi vyrovnáme, můžeme vůbec zapomenout, nebo mů-žeme dál žít i s těmito traumaty a dělat, jako by se nic nestalo??? Věda, kultura, politika i další instituce se snaži-ly na výše uváděné otázky zodpovídat a významnou měrou k této diskusi přispěla i literatura, která se stala syno-nymem hledání ve snaze zachytit, zaznamenat či popsat situaci člověka, který se jako by zbavil všech dosavad-ních hodnot a jistot a ocitl se na křižovatce, vydaný napospas sobě samému, svým pochybám, nejistotám, oba-vám, člověka.
