Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka
Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka
– čeština nemá tolik rozdílů jako jiné jazyky a ty, co má, se učí již od prvních tříd
– rozdíly:
1 foném má 2 grafémy:
„i/y“
párové souhlásky – znělé /neznělé:b/p v/f d/t ď/ť z/s ž/š g/k h/ch
„ bě/bje vě/vje mě/mně“ (vždy „pě“)
„ú/ů“
„s/z“
s – směr dohromady (shluk), shora dolů (sklopit), z povrchu pryč (smazat) a v ustálených případech (strávit, skončit); shora, stěží – ostatní spřežky z
z – vyjádření dokončeného děje (zlomit), změna stavu (zčervenat) a v ustálených případech (způsob, zkouška)
vz – zejm směr nahoru (vzkypět)
velká písmena:
– u jmen vlastních, osobních i zeměpisných, u jmen jedinečných (organizací, dokumentů, událostí, př.Vánoce, Zákoník práce, Severoatlantická aliance..)
– vyjádření úcty k osobě, věci (př.Vaše Excelence)
– na začátku větných celků