Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
Narodil se v učitelské rodině v Biskoupkách na Moravě. Po maturitě na gymnáziu krátce studoval práva v Brně (seznámil se zde s J. Mahenem) a poté v Praze FF – studia nedokončil, stal se spisovatelem z povolání, napsal i vlastní životopisně-vzpomínkovou knihu Paměti z mého života, účastnil se kulturního a politického dění, podílel se na aktivitě Devětsilu; vystupoval na obranu republiky před fašismem. V meziválečných letech experimentoval s různými literárními formami, zajímal se též o malířství.
Byl nejvýznamnější osobností české meziválečné literární avantgardy, 1953 se stal českým národním umělcem; po válce byl předním reprezentantem socialistické kultury a Svazu československých spisovatelů.
– z poválečné tvorby:
Stalin (1949) – bás. sbírka poplatná komunistickým idejím, obdiv k dělnické třídě, Stalin pojímán jako osvoboditel a zachránce naší země. Sbírka napsána ke Stalinovým 70. narozeninám.
Zpěv míru (1951) – vyjadřuje zde úzkost o osud poválečného světa.
Z domoviny (1950) – čerpá ze vzpomínek na dětství a mládí.
Chrpy a města (1955) – ovlivněno komunistickou ideologií.
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
Narodil se roku 1901 v převážně dělnickém městě Žižkově (od roku 1921 součástí Prahy). V letech 1912 – 1918 zde studoval na klasickém gymnáziu. Na studiích měl problémy, v sextě propadl, studium nedokončil, před maturitou odešel a živil se žurnalistickou činností. Byl členem Sdružení anacionálních studentů (anarchisticky orientovaní), pak členem Sociálně demokratické strany.
Roku 1918 publikoval první verše v regionálním plzeňském tisku, později v sociálně-demokratickém deníku Právo lidu pod záštitou Josefa Hory. Ve 20. letech byl spoluzakladatelem avantgardního uměleckého sdružení Devětsil, od roku 1921 členem redakce deníku Rudé právo, později vstoupil do KSČ.
Přátelil se především s Karlem Teigem, se kterým společně cestoval (Itálie, Francie, Švýcarsko, …). Později sám navštívil SSSR.
Roku 1929 podepsal projev sedmi komunistických spisovatelů a novinářů proti „bolševizačnímu“ kursu nového gottwaldovského vedení KSČ. Byl zato vyloučen z KSČ a Devětsilu. Redigoval sborník 1. máj 1936 (ke 100. výročí smrti K. H. Máchy). Pracoval jako redaktor deníku Právo lidu, od roku 1945 jako redaktor deníku Práce.
Roku 1949 byl nucen odejít z politických důvodů ze zaměstnání do invalidního důchodu. V 50. letech nesměl publikovat. Roku 1969 byl zvolen předsedou Svazu československých spisovatelů, poté vyloučen, opět nesměl publikovat. Podepsal mnoho protikomunistických petic, mezi nimi také prohlášení Charty 77. Jeho sbírky vycházely exilově nebo cenzurovaně.
Roku 1984 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, zemřel v Praze roku 1986 na selhání srdeční činnosti. Téhož roku byla zřízena Nadací Charty 77 Cena Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české samizdatové literatury.
