Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století (kritický realismus, naturalismus)
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století (kritický realismus, naturalismus)
– předpoklady pro realismus byly : rozvoj vědeckého poznání (Darwin, Pasteur) – lidé věří v rozum a vědu, věří ve smyslové poznání studium lidské psychiky (naturalismus) – víra v to, že lidskou existenci ovlivňuje rasa, dědičnost a prostředí života, člověk jedná pudově
– realismus ovlivnil i filozofický směr zvaný pozitivizmus (A. Comte) – důraz na vědu ověřenou v praxi
– zásady realismu
• pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
• kritika nedostatků ve společnosti, blízko k dokumentu (díla mají být kronikou doby a zrcadlem společnosti)
• všímá si větší skupiny lidí, průměrnosti X romantismus zaměřen na jedince
• typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné)
• objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí nad příběhem)
• hlavní hrdina se postupně vyvíjí přes prožitky X romantický hrdina má osud předurčen
• román je analýzou skutečnosti
• nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.
• zabývá se současností
– rozšířený žánr : román, divadelní hra
– realismus byl společensky angažovaný směr (Zola – Dreyfusova aféra Tolstoj – proti popravám ruských revolucionářů Sienkiewicz – práva Poláků Masaryk – proti rukopisům)
– Naturalismus = krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu – člověk je omezen svou biolog. podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti (z lat. natura = příroda). Chce ukázat svět s naprostou přesností, náměty z novinových článků, statistické údaje, hrdiny jsou alkoholici, zloději, žebráci, prostitutky. Všímá si toho nejhoršího ve společnosti
