Poezie psaná v době války

 Poezie psaná v době války

Jiří ORTEN
nejtalentovanější básník v době okupace, tragický osud
vliv existencialismu, vyjadřuje úzkost a samotu člověka v necitelném světě doby okupace
* v Kutné Hoře, vl. jménem Jiří Ohrenstein, v židovské rodině
v Praze studoval jazyky, pak dramatickou konzervatoř, ale byl z rasových důvodů vyloučen, jeho starší bratr emigroval, on sám ale zůstal ve vlasti kvůli své lásce, různá zaměstnání (např. v Židovské náboženské obci).
30.srpna 1941, v den svých 22. narozenin byl sražen na Palackého nábřeží v Praze německou sanitkou a dva dny nato umírá.
Orten jakoby symbolicky prodloužil řadu našich literárních tragédií (Mácha, Wolker).
i přes své mládí se stal autorem natolik hluboké poezie, že ovlivnil poválečnou generaci.
znaky: výchozí polohou jeho poezie je plachá něha, s níž vnímá celý svět kolem, měl schopnost vciťovat se do předmětů, polidšťovat je, zřejmá je důvěra a křehkost, všudypřítomný pocit nebezpečí a ohrožení (to plyne ze životních zkušeností- Žid =člověk druhého řádu), stálá potřeba bezpečí, vědomí krátkosti života.
verše mají pravidelný rytmus, melodičnost, dokonalé rýmy.
sbírka ČÍTANKA JARO – důvěrný vztah k životu, citová působivost
sbírka CESTA K MRAZU – pocity samoty,strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu)
(obě tyto sbírky napsal pod pseudonymem Karel Jílek)
sbírky JETEMIÁŠŮV PLÁČ, OHNICE, ELEGIE (pod pseudonymem Jiří Jakub)- hledání jistot, meditativnost, melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň)
Další básně v souboru DÍLO JIŘÍHO ORTENA, DENÍKY JIŘÍHO ORTENA – tři knihy (Modrá, Žíhaná a Červená) obsahují nejen deníkové záznamy, ale i všechny Ortenovy básně s přesnou datací vzniku.

 Poezie katolicky orientovaných autorů
víra v absolutní jistotu božské autority a bezvýhradnou platnost náboženských mravních zásad
návrat k barokní poetice, k O.Březinovi, hledání východisek z krizového stavu světa a společenské morálky
blízko ke katolicismu měli i Seifert, Halas, Holan, Hrubín
po r. 1948 nesměli publikovat (vězení, publikační zákazy), návraty v 60. Letech

Bohuslav REYNEK
básník, grafik, překladatel
jeho básně jsou nenápadné, mají podobu osamělého poutníka jdoucího mlčenlivým krajem, sepětí s francouzskou kulturou (manželka – básnířka Suzanne Renaud)
žil střídavě v rodném Petrkově a v Grenoblu
znaky: oslava života, smířlivost, klid, harmonie, touha po životě v čistotě, navazuje na symbolismus, expresionismus, na českou baladu. Základní pojmy – bolest, chudoba, čekání.
SMUTEK ZEMĚ,RYBÍ ŠUPINY, HAD NA SNĚHU – úzkost, osamění, smutek a melancholie, imaginace, barokní kontrasty dobra a zla, litanický charakter básní, výtvarná barevnost.Poznání krásy přírodního jevu X zrůdnost
PIETA, PODZIMNÍ MOTÝLI – motiv rodného kraje, venkova, tajemnost přírody, meditativnost, snovost
MRÁZ V OKNĚ, ODLET VLAŠTOVEK – expresivita, metaforičnost. Obraz období komunismu jako čas lidské tuposti, pýchy a zloby, motiv smrti jako vykoupení, únik z utrpení a bolesti.