LIDOVÁ

– anonymní
– provázela umělou literaturu vždy, vznikla dávno před literaturou psanou na konci 17. st. a během 18. st. nabyla zvláštního významu tím, že se v době úpadku umělé literatury stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
– vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a boj proti utlačovatelům
– žánry – Sociální píseň (balada) – přímý odraz rozporů mezi sedláky a pány dochovala se jen malá část (v soudobých rukopisech a sbornících) když pomíjel robotní útlak, ztrácely se z podvědomí lidí, některé však přežily a byly zapsány až Erbenem, Sušilem nebo Bartošem (sběratelé lid. písní v pozdější době)
Pohádka – promlouvá v nich sebevědomí prostého člověka (postava „hloupého“ Honzy), komická úloha; optimistická – šťastné zakončení, právo a dobro vítězí nad křivdou a nespravedlností, prostý člověk nad zlým vládcem
Balada – převažují motivy z každodenního života, chmurný děj, tragický konec
patří sem i kramářské písně – pojednání o válce a vraždě
Pověst – obsahuje skutečná historická fakt, které jsou fantazií obměňována náměty byly soudobé události: o Kozinovi, o Růžovém paloučku a tajných bratřících – jednota bratrská
Proroctví – souvisí s pověstí, vyjadřuje naděje do budoucna, Libušino proroctví
Drama – navazuje na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, biblický námět, lidový humor, ale také hry dobrodružné, náměty z umělé literatury
Zpěvohry – vzorem byla patrně operní představení na šlechtických zámcích
Loutkové hry – objevily se v polovině 17. století o Faustovi, o Donu Juanovi (Don Šajnů) – repertoár dle cizích vzorů a námětů – Matěj Kopecký