leta 1933
– D 34 – D 41
– rozvíjelo se v letech 1933 – 1941 index u písmene „D“
– připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka
– působil zde zejména Emil František BURIAN (1904 – 1959), který ho výrazně profiloval byl i hudebním skladatelem a autorem oper, baletů, jazzových skladeb, dirigentem, výtvarníkem a hercem
– jeho divadlo vynikalo rytmicko-melodickou sborovou recitací = voiceband
– usiloval o tzv. syntetické divadlo – propojující různé divadelní prvky a typy žánrů
– gestapem zavřeno, Burian odvezen do koncentráku, po válce tvořil bezcenné agitační hry
– po válce bylo znovu otevřeno (D 46) – orientace na program vládnoucí strany po smrti E.F. Buriana divadlo pojmenováno podle něj
– repertoár : adaptace klasiky (Shakespeare, Moliér, Klicpera, …) inscenace současných dramatiků (Brecht, Nezval, …) Montáž lidové poezie („Vojna“ ) inscenace lidových dramat („Lidová snita“ ) dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař) dramatizace poezie (Máchův Máj, …)
4. protifašistická divadelní fronta
– koncem 30. let se divadelníci spojují v boji za demokracii X fašismu a válce
– oficiální proud se sbližuje s avantgardním – to se v praxi projevilo takto:
a) inscenacemi dramatu a dramatizace románů ruských a sovětských autorů
b) uváděním pokrokových a protifašistických dramat českých autorů (Vančura – Jezero Ukerewe, Čapek – Bílá nemoc, Matka)
c) programem nově vzniklých divadel, hlavně Osvobozeného a D 34 – D39
– během protektorátu ztrácejí české divadla některé budovy (Stavovské divadlo – Praha, Zemské divadlo – Brno)
– zavedena přísná cenzura (mnoho her zakázáno) – i přesto divadla pokračovala ve své práci až do září roku 1944, kdy byl zakázán provoz většiny divadel
– nejmladší generace se sdružovala v Divadélku pro 99 (1940 – 41) a ve Větrníku (1941 – 44)
5. České drama v letech 1945 – 1948
– nastává rozkvět dramatické tvorby
– uplatňují se žánry, které mohly být realizované i během války, jako jsou alegorie, pohádka a historie
– první kvalitní česká hra po válce byla pohádka Jana DRDY (1915 – 1970) „Hrátky s čertem“, nebo „Dalskabáty, hříšná ves“ (mladá vdova se snaží renovovat staré stavení, kde bydlí čert začne se o něj starat a ten zlidšťuje, …) poprvé byla tato hra uvedena ve Stavovském divadle 1948 ve hře se objevuje lidovost, nářečí, ale i budovatelství (práce očišťuje, …)
– mezi další významná díla Drdy patří povídková kniha „Němá barikáda“, „Městečko na dlani“, nebo „Putování Petra Sedmilháře“
– mezi tvůrce alegorií patří Ferdinand PEROUTKA (1895 – 1978) s jeho „Oblak a valčík“ – kolektivní drama o 12-ti obrazech předvádí v různých situacích a na různých místech Evropy názory a jednání několika postav principy : demokracie, humanita X svět fašismu, arogance, cynismu dramatická reportáž
– v Praze se rozvíjí Divadlo satiry, které je spojeno především se jménem Vratislav BLAŽEK (režisér a dramatik) z jeho her to byly „Král nerad hovězí“ – recese, groteska, absurdita je to reakce na aktuální problematiku té doby (jako např. byrokracie úředníků nebo schůzování místo práce), kterou řeší hlavní postava Josef Král (mimo jiné vegetarián), což je štamgast restaurace a problémy řeší pivním způsobem (hospodská genialita)
– v tomto divadle měla premiéru i hra Josefa KAINARA – „Akce Aibiš“ – aibiš je odvozeno od zkratky ab. = atomová bomba upozorňuje na atomovou zkázu světa hru režíroval Alfréd RADOK, na scéně předváděl velkolepou podívanou ve stylu americké show, která pomoci reklam, tisku a peněz manipuluje s lidmi, ale taky apokalyptické obrazy konce světa
– asi první českou absurdní hrou byla Kainarova hra „Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou“ – navazuje na Jarryho Krále Ubu kritika politiky a politiků (jejich povýšenost, arogance, …) potakl ji zákaz už po několika reprízách