Ladislav Fuks (1923 – 1994)

Ladislav Fuks (1923 – 1994)
– za války byl totálně nasazen, po válce pracoval v Národní galerii, kde získal znalosti z histo-
rie a dějin umění, psal hlavně psychologické prózy, kde byli hlavními hrdiny nejčastěji bez-
branní lidé (úzkost člověka ohrožovaného fašismem)
– Pan Theodor Mundstock (1963)
– příběh starého Žida, který očekává který očekává předvolání k transportu a tak se rozhod-
ne na transport připravit (jí co nejméně, spí na žehlícím prkně, dýchá plyn atd.)
– paradoxně ale zahyne pod koly německého auta
– příběh v er-formě, ale téměř vše je vnímáno očima ústřední postavy
– Mí černovlasí bratři (1964) a Variace pro temnou strunu (1966)
– ze světa chlapců dospívajících v době 2. světové války
– Spalovač mrtvol (1967)
– román o neškodném podivínovi (pan Kopfrkingl), který pracuje v krematoriu, ze kterého
se stává psychopat (pokřivený válečnými traumaty), udavač, kat a vrah ve službách fašis-
mu
– pod stejným názvem i zfilmován – hlavní postava pan Kopfrkingl až groteskně vyznává
lásku ke své ženě Lakmé a své rodině, přitom zahýbá s uklízečkou. Pracuje v krematoriu a
svou prací je přímo posedlý, obdivuje výkonné pece a časy, kdy se vkládají rakve do pecí,
považuje za svatý jízdní řád, který má vyvěšen i doma.
Za války podlehne ideologii fašismu – uvědomí si, že žena je původem Židovka, a tak ji i
obě své děti (napůl Židé) zabije a pak začne spolupracovat na vývoji nových ještě
výkonnějších spalovacích pecí.
– Smrt morčete (1969) – židovská problematika
– Myši Natálie Mooshabrové (1970)
– horor a pohádka splývá s prvky sci-fi, s obrazem středověkého způsobu života