Jan Neruda (1834 – 1891)

Jan Neruda (1834 – 1891)
Narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině – otec Antonín pracoval v kasárnách, matka Barbora si přivydělávala jako posluhovačka u francouzského vědce J.Barranda, v Praze Neruda strávil celý život, v r. 1841 se s rodiči přestěhovali do domu U Dvou slunců v Ostruhové ulici (dnes Nerudova) a jeho otec si zde otevřel trafiku. Jan v Praze vystudoval gymnázium, začal studovat právnickou fakultu, ale po roce přešel na filozofii. Ani tato studia nedokončil. Krátce působil jako učitel, potom se živil jako novinář a spisovatel (byl redaktorem Času, Květů, Národních listů…). V 60. a 70. letech podnikl několik cest do ciziny – Francie, Itálie, Balkán, Orient a Německo.

Po maturitě se seznámil s Annou Holinovou, která byla takřka jeho celoživotní láskou. Jejich vztah byl provázen mnoha rozchody, z nichž ten v roce 1863 byl definitivní. Díky Anně se seznámil s Erbenem a Němcovou. Jeho dalšími láskami byla Karolina Světlá, Terezie Macháčková, Anna Tichá – s žádnou z nich se neoženil.
Byl výborným tanečníkem a tančil velice rád a často. Hodně cestoval. Přátelil se mimo jiné s Josefem Barákem, který redigoval almanach Máj a který psal také básně, jejichž autorství bývalo přisuzováno Nerudovi.

Dílo: a) BÁSNICKÉ SBÍRKY:
Hřbitovní kvítí (1858) – reakce na Bachův absolutismus a na nešťastnou lásku k Anně Holinové; pesimistické, častým motivem je smrt (zemřel mu otec a kamarád Antonín Tollmann, kterému jsou věnovány úvodní verše). Je to reflexivní lyrika, obsah veršů je ponurý, ironický a skeptický. Současníky byla sbírka kritizována, zejména protože byla opakem Hálkovy optimistické, líbivé a harmonické poesie (takřka současně vychází Hálkova sbírka Večerní písně). Nerudovi byl vytýkán přílišný pesimismus a neuhlazenost básnického výrazu.

Knihy veršů (1868) – 3 části: Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostných. V první knize jsou časté sociální motivy, častá je také baladická forma básní, převažuje epika. Kromě balad v duchu Erbenově (např. Mrtvá nevěsta) jsou tu sociální balady (Dědova mísa). Považujeme proto Nerudu za zakladatele české sociální balady (motivace konfliktů není osudová, ale je dána podmínkami dobového sociálního života, jeho hmotnou i mravní bídou). Druhá kniha obsahuje především intimní lyriku, která je zachycena v cyklech Matičce, Otci a Anně. V básních věnovaných otci se objevuje lítost nad jeho smrtí i smutek nad jejich vzájemným nepochopením se během života. Cyklus Matičce je vyznáním vřelé lásky, dětsky oddaného citu, který ho provází celým životem. Třetí cyklus je věnován Anně Holinové. Ve třetí knize nacházíme politickou a vlasteneckou lyriku, např. báseň Karlu Havlíčku Borovskému, a osobní zpověď, např. v básni Vším jsem byl rád.
Písně kosmické (1878) – 38 očíslovaných básní. Básník zde oslavuje člověka jako nejvyššího tvora a obyvatele přírody. Podnět k této sbírce daly dobové astronomické objevy. Vesmír Nerudu nedrtí svou nekonečností, je pro něj něčím blízkým a známým. Polidšťuje ho, vnáší do něj lidské zákony. Neruda zde vytváří vážné i rozmarné analogie mezi kosmickými jevy a lidským životem. Užívá k tomu různých básnických forem – od jednoduchého popěvku až k básním hymnického charakteru. Odlišná je také myšlenková náplň básní – např. touha člověka po poznání vesmíru (Jak lvové bijem o mříže), dobromyslný výsměch lidské malosti (Seděly žáby v kaluži), personifikované básně (Měsíček, pěkný mládenec), básně s vlasteneckou tematikou (Vzhůru již hlavu, národe). Jsou to verše optimistické, kontrastují s předcházejícími sbírkami.