Česká literatura 60. – 70. let 19. století

Česká literatura 60. – 70. let 19. století

– po porážce demokratické revoluce 1848 – období Bachovského absolutismu – policejní opatření, umlčení významných osobností (Havlíček, Sabina, Frič), germanizace

– 60. léta znovuzavedení parlamentní vlády a pád Bachovského absolutismu, 1861 císař František Josef II. vydal Říjnový diplom – v něm jsou uznána politická práva českého národa a je přislíbena ústava

– rozštěpení národní strany na staročechy – konzervativci, kteří podporovali hlavně šlechtu (Palacký, Riegr) a mladočechy – pokrokovější (Sladkovský, Grégr) – hájili hlavně zájmy buržoazie – sílí třídní rozpory v české společnosti (rolnictvo, dělnictvo)

– nastává kulturní a společenská obroda

– vznik celé řady spolků (Beseda; Sokol – tělovýchovný, zakladatel dr. Miroslav Tyrš; Hlahol – mužský pěvecký spolek; Svatobor – na podporu novinářství a literatury) rozvíjelo se divadlo – 1862 založeno Prozatímní divadlo, 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu – heslo „Národ sobě!“, projev síly národa (1881 otevření a požár, 1883 znovu otevření) – architekt J. Zítek, malíři M. Aleš, Ženíšek, Brožík, Hynais, sochaři J.V. Myslbek, B. Snirch, skladatelé Smetana, Dvořák, Fibich

– noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj.

– vyšel Ottův slovník naučný

– roku 1858 vydán první almanach Máj – redaktorem byl Josef Barák, hlavní organizátoři – Hálek, Neruda, Karel Sabina – UPOMÍNKA

– celkově vydány 4 almanachy Máj v letech 1858 – 1862

– mezi májovce patřili : J. Neruda, V. Hálek, J. Arbes, K. Světlá, A. Heyduk, V. Šolc, R. Mayer, G. Pflégl – Moravský, B. Němcová, K. J. Erben, K. Sabina

– znaky májovců
• hlásí se k Máji, obdiv k Máchovi
• odvrat od minulosti k přítomnosti (boj proti sociálnímu i národnostními útisku)
• vyrovnání s evropskou literaturou překladatelská činnost
• umělecká svoboda (témata, styl zpracování)
• snaha o zobrazení skutečnosti = realismus
• tvorba má být blíž lidem – tvorba o nich a pro ně

Jan NERUDA (1834 – 1891)
– největší literární osobnost 2. poloviny 19. století u nás
– nazýván „kosmický básník“ jeho dílo se dočkalo uznání až po jeho smrti
– divadelní a literární kritik, prozaik a novinář (časopis Čas, Hlas, Národní listy)
– narozen v Praze v chudší rodině žil na Malé Straně, dnešní Nerudova ulice (dům U Dvou Slunců)
– vystudoval gymnázium (ekonomiku), začal taky studovat na vysoké škole, ale práva nedokončil
– od roku 1859 byl novinářem v Národních listech, kde psal fejetony – „Kam s ní“ – o staré slámě ze slamníku
– fejeton – z francouzského fenilleton = lístek publicistický útvar, krátký dříve se mu říkalo podčárník, musí zpracovat nějakou aktuální látku humorně, satiricky, vtipně psal o všem možném, co se v Praze přihodilo
– nikdy se neoženil, ale udržoval platonický vztah s Karolínou Světlou, která ho však opustila, jelikož byla vdaná
– ke konci svého života byl těžce nemocný, ale i přesto vyšel na prvomájový průvod roku 1890, o kterém stihl napsat ještě fejeton „1. máj 1890“
– za svého života napsal pouze 6 básnických sbírek a asi 2000 fejetonů
– umřel na rakovinu a zánět kostí