10. Podíl českého novinářství a literární kritiky na vývoji české literatury 19. a 20. století
10. Podíl českého novinářství a literární kritiky na vývoji české literatury 19. a 20. století
Při výkladu dějin nelze opomenout oblast literární kritiky, která doprovází, komentuje a měla by také stimulovat literární tvorbu a usnadňovat její ohlas v publiku. Literární kritika je patrně tak stará jako literatura sama. Již od počátku literární historie se vynořuje snaha literární dílo interpretovat, posuzovat a hodnotit podle určitých kritérií. Tato měřítka se však v průběhu staletí proměňují v souvislosti se změnami estetických názorů a filozofických systémů.Zabývá se také zkoumáním procesu literární tvorby. Vychází z poznatků literární teorie a stává se součástí a předmětem literární historie. V moderní době jsou pak osudy literární kritiky spjaty s rozvojem publicistiky a masmédií. Hlavními žánry kritiky jsou recenze kritická studie a kritický esej.
19.století
Česká literární kritika se vytváří od počátků národního obrození.
Václav Matěj Kramerius (1753-1808): Literatura národního obrození se orientovala na lidového čtenáře a na osvětu. Hlavní osobností těchto snah byl právě V. M. Kramerius, který redigoval Pražské poštovní noviny – později Krameriovy c. k. vlastenecké noviny. Roku 1791 založil Českou expedici, v níž byla vydávána česky psaná literární díla především minulých období. Velmi důležité byly Pražské noviny redigované Josefem Lindou a od roku 1834 Františkem Ladislavem Čelakovským (1799-1822). . Až téměř do poloviny 19.století byla kritika velmi smířlivá, ale i jednostranná. Jediným dílem, které v tomto období vyvolalo vlnu kritiky byl Máchův Máj (Tyl, Chmelenský, Tomeček). Zásadní obrat znamenala až stať Karla Havlíčka Borovského Kapitola o kritice.
