Sociální satiry
sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)
Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie
Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk
Satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
– Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)
– bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Smil Flaška z Pardubic – Nová rada – alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)
Odborná próza:
kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
slovníky – mistr Klaret
právnické spisy – Ondřej z Dubé
příklady žákovské poezie:
"Píseň veselé chudiny“ – obraz špatného života studentů
„Podkoní a žák“ – neznámý autor, podkoní a žák se hádají o to, kdo z nich se má hůře, celý spor nakonec vyvrcholí ve rvačku.