Próza od roku 1956 do počátku 70. let

Próza od roku 1956 do počátku 70. let:
XX. sjezd Komunistické strany Sovětské svazu roku 1956 přinesl kritiku kultu osobnosti Stalina a dochází k dalšímu uvolnění kulturního života. Přibližně v polovině 50. let dochází v próze k odklonu od schematismu. Bylo opuštěno schéma tzv. budovatelského románu s vnitřně pevným hrdinou a do popředí se opět dostala próza psychologická. Důležitým se stává téma mravního přerodu intelektuála a jeho myšlenkové dozrání v souladu se socialismem. Prototypem je sociálně-psychologický román Jana Otčenáška Občan Brych. Tento model přežíval v různých obměnách v české próze až do 60. let.
V polovině 50. let se také objevuje další vlna válečné prózy, která se zaměřuje jednak na myšlenkové a citové zrání generace, která dospívá v období okupace, jednak na utrpení lidí v koncentračních táborech, zvláště pak Židů.
Na počátku 60. let se seskupili kolem edice Život kolem nás mladí spisovatelé, představující novou vlnu mladé české prózy. Autoři tohoto zaměření se vyznačovali touhou psát bez zjednodušování a idealizace, touhou psát pravdivě o lidech své doby. Nenahlíželi na člověka jako na kolečko výrobního procesu, ale jako na jedinečnou lidskou osobnost se všemi krizemi a rozpory ve vzájemných vztazích. Odmítají žánr románu a dávají přednost malým formám jako je povídka, novela či črta, které umožňovaly hlubší sondu do úzce vymezeného látkového okruhu. V těchto letech nastává rozkvět životopisného románu. V něm stále více zůstává v pozadí dějinná zákonitost a do popředí se dostává jedinečný lidský osud.
V průběhu 60. let se stává jedním z hlavních námětů v próze srážka ideálů s realitou, vedoucí až ke ztrátě smyslu života. Všední život jako by pozbýval smyslu a měnil se v mechanický stereotyp, připomínající hmyzí hemžení.
Na sklonku 60. let se stalo módou experimentování s prózou. Jeden ze zdrojů inspirace nacházíme v utopických a vědecko-fantastických prózách, které zaznamenaly rozkvět v 60. letech.
V polovině 60. let se začíná rozvíjet tzv. pábitelská linie, u jejíhož zrodu stojí Bohumil Hrabal. Oslavuje obyčejné lidi, nacházející se na okraji společnosti. Tato linie přetrvávala i v pozdějších letech v dílech některých dalších autorů.