Jan Skácel

Jan Skácel – Brněnský básník, autor poezie všedního dne. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Nejdříve pracoval jako dělník, poté působil jako redaktor v časopise Host do domu a v literární redakci Československého rozhlasu. V době normalizace zakázaný autor. Do literatury se vrací na počátku 80. let. Pokračovatelem tradic Halasovy a Kainarovy poezie, byl spřízněný s Holanem a Mikuláškem. Častým motivem jeho tvorby je život tragiky a smrti. Smrt je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu. Psal málo milostných veršů. Inspiroval se přírodou, Brnem a jižní Moravou. Často psal sonety, používal refrény, opakování a volný verš. V jeho díle se objevuje nářečí, hovorová čeština, rčení a přísloví. Základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.
Jiří Kolář – Básník, překladatel a výtvarník. Spoluzakladatel Skupiny 42. Vyučil se truhlářem, ale vystřídal různá povolání. Od roku 1943 se věnuje pouze literatuře a výtvarnému umění. V 50. letech se z politických důvodů musel jako básník odmlčet. Po roce 1948 vydává knihy pro děti. Za rukopis sbírky Prométheova játra byl vězněn. Začal se věnovat překladům umělecké literatury a výtvarné práci. Od počátku 60. let začíná vystavovat u nás i ve světě. Jeho koláže vzbudily zájem v Londýně, Paříži, Vídni i New Yorku. Kromě koláže dělá také roláže, muchláže, konfrontáže apod. V 70. letech se dostává opět do rozporů s režimem, od roku 1980 žije v Paříži. V poezii uplatňuje experimenty, např. sestavoval básně z úryvků zaslechnutých na ulici.
Jiří Žáček – Básník rozpolceného vidění světa. Jeho tvorba má svěží pohled na skutečnost, humor a vtip.
Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny – Sbírky básní.
Slabikář – Pro děti.