František Adolf Šubrt

František Adolf Šubrt
Jan Výrava – Příběh zámožného sedláka, který se přiklonil ke vzbouřeným sedlákům.
Drama čtyř chudých stěn – Divadelní hra. Český horník bojuje s německým kapitalistou o právo na práci i za svou národní příslušnost.
Ladislav Stroupežnický – Zpočátku psal veselohry a historické hry. Popularitu si uchovaly historické veselohry Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Po nich nastoupil dráhu realistického dramatika hrou Naši furianti.
Naši furianti – Děj se odehrává ve 2. polovině 19. století v jihočeské vesnici. Hra má čtyři dějství. Ve vesnici vznikne spor, kdo se stane obecním ponocným. O místo se hlásí vysloužilý voják Bláha, kterého podporuje starosta Dubský, a krejčí Fiala, kterého podporuje radní Bušek. Syn Dubského Václav si má vzít Buškovu dceru Verunku. Do problému o místo ponocného se promítá jejich spor ohledně věna jejich dětí. Dojde k podvodu a intrikám, ale nakonec získá místo ponocného Bláha. Autor nevztahuje „furiantství“ jen na Dubského a Buška, ale na celý národ obecně. Osoby v dialogu promlouvají nářečím, hovorovým jazykem. Autor zdařile zachytil tehdejší poměry na venkově.
Gabriela Preissová – Je autorkou četných povídek, románů a divadelních her zejména z moravského Slovácka a ze života Slovinců v Korutanech.
Gazdina roba – Tragédie. Je příběhem venkovské švadleny Evy, která odešla od svého muže s milencem Mánkem. Šli spolu za prací do Rakouska. Poté, co se Mánek není schopen rozvést a vzít si ji za ženu, se Eva v zoufalství vrhne do Dunaje. Tato hra znamenala další vítězství realistického dramatu na české scéně. Zhudebnil ji Josef Bohuslav Foerster jako operu Eva.
Její pastorkyňa – Divadelní hra je obrázkem ze Slovácka. Jenůfu, schovanku kostelničky Buryjovky, milují dva nevlastní bratři, Laco a Števa. Laco zohyzdí Jenůfě obličej, aby ji Števovi zošklivil a ten ji pak skutečně opouští, i když bude otcem jejího dítěte. Kostelnička chce zachránit čest svou i Jenůfy, proto drží Jenůfu až do porodu doma. Dítě po narození utopila, ale Jenůfě namluvila, že dítě umřelo. Jenůfa si má vzít Laca. Před svatbou však vesničané naleznou dítě pod ledem. Kostelnička se přiznává ke své vině a Jenůfa vrací slovo Lacovi. Ten při ní ale zůstává. Hra přesvědčivě ukázala postavení ženy ve společnosti, morálku plnou předsudků, které způsobují tragédie lidí. Její pastorkyňa byla pod stejným názvem zhudebněna jako opera Leošem Janáčkem.
Alois a Vilém Mrštíkové – Alois byl klidný a vyrovnaný. Celý život prožil na Moravě. Protiklad Viléma, který byl bohém a jezdil se za ním uklidňovat. Vilém nedostudoval práva. Střídavě pobýval v Praze a u svého bratra. Nakonec spáchal sebevraždu. Jejich sociálně laděná hra Maryša představuje vrchol české realistické tvorby.
Maryša – Má pět dějství. Odehrává se na slovácké vesnici. Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Francek je syn chudé domkářky. Oba se mají rádi. Francek je však odveden na vojnu a rodiče přinutí Maryšu k sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou, přestože má tři děti a špatnou pověst, že svou ženu bil a trápil. Manželství není šťastné. Po dvou letech se vrací Francek a chce s Maryšou utéct do Brna. Ta odmítá, přestože se rozhodla svého muže otrávit jedem na krysy. Jsou zde zobrazeny předsudky, které nedovolují Maryše vzepřít se vůli rodičů a opustit muže, ale také úloha majetkových poměrů na vesnici.
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů