Česká vědecko-fantastická literatura

Česká vědecko-fantastická literatura
Předchůdci české vědecko-fantastické literatury
Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.
Písně kosmické – Sbírka básní zaměřená na vztah člověka a kosmu. Je ovlivněna novými vědeckými poznatky a technickým pokrokem. Naznačuje optimistickou perspektivu lidstva.
Letní ty noci zářivá – Autor zde zlidšťuje vesmír s jeho velikostí a nekonečností. Obsahuje hymnické ódy a expresivně využívá zdrobnělin: měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky.
Také to Slunce ohnivé – Oslavuje mateřskou lásku jako vesmírný princip.
A mluví člověk – Oslavuje cestu lidstva od bezmoci k vítězství, která je nastoupena technickým pokrokem. Víra v schopnosti člověka a lidského rozumu.
Vzhůru již hlavu národe – Vlastenecká výzva do boje proti malosti. Povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
Jakub Arbes – Narodil se a žil v Praze. Vystudoval techniku, což se promítá v jeho díle. Znal se s Nerudou. Byl novinářem. Zajímal se o sociální problémy. Je autorem romanet.
Svatý Xaverius – Romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.
Newtonův mozek – Romaneto o stroji rychlejším než světelný paprsek. Protiválečně zaměřeno.
Sivooký démon – Romaneto.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.