Božena Němcová (1820–1862)

Božena Němcová (1820–1862) – Vlastním jménem Barbora Panklová. Ve svých dílech zobrazila život na venkově v první polovině 19. století. Jako místo narození je uváděna Vídeň a jako rodiče jsou zapsáni ve vídeňské matrice Terezie Novotná a Jan Pankl. Dětství prožila na ratibořickém panství vévodkyně Zahaňské, u které Jan Pankl pracoval. Školní vzdělání získala v obecné škole v České Skalici a později pobývala pro zdokonalení se v německém jazyce v rodině správce Hocha ve Chvalkovicích. V 17 letech se na nátlak matky provdala za Josefa Němce. Manželství dvou rozličných lidí nebylo šťastné. Komisař Němec byl pro své vlastenecké smýšlení a později i literární činnost své manželky pronásledován a často překládán. Autorka proto poznala různé kraje Čech, Moravy i Slovenska. Závěr života strávila v Litomyšli, zemřela v Praze. Z různých míst jejího pobytu byla významná Praha. Na popud Erbenův, doktora Čejky a básníka Nebeského počíná literárně tvořit. Do literatury vstoupila vlasteneckými verši Ženám českým. Zájem o folklór ji inspiroval k napsání národopisné studie Chodska Obrazy z okolí domažlického. Na Erbenovo doporučení začala sbírat ústní lidovou slovesnost a psát pohádky. Vydala Národní báchorky a pověsti a Slovenské pohádky a pověsti. Spisovatelka na rozdíl o Erbena pohádky přepracovávala a upravovala, aby dobro vítězilo nad zlem a prostředí bylo typické.
Pohádky:
Slovenské pohádky a pověsti ponechala autorka v původním znění a ukazují bohatou lidovou slovesnost slovanského národa.
Sedmero krkavců, Sůl nad zlato, O perníkové chaloupce, Zlatý kolovrat, Chytrá horákyně, Kdo je hloupější
Povídky:
První povídky autorka napsala již na Domažlicku a byly obrazem venkovského života. V dalších povídkách je hrdinou dobrý, ušlechtilý a společensky prospěšný člověk, který je užitečný okolí. V těchto dílech je patrná snaha vychovávat čtenáře a působit dobrým příkladem.
Karla – Povídka.
Divá Bára – Povídka.
Baruška – Povídka.
Rozárka – Povídka.
Babička – Povídka vznikla v době, kdy autorce zemřel syn Hynek a Němcovi žijí v hmotném nedostatku. Spisovatelka utíká do vzpomínek na dětství a na svoji babičku, která je ústřední postavou knih a typickou představitelkou prostých lidí. To vše Němcová zachytila ve dvou dějových pásmech. Povídka popisuje osudy Magdalény Novotné a života na Starém bělidle během čtyř ročních období. Cílem práce bylo ukázat život prostých lidí, kteří mohou být vzorem lidské dokonalosti. Společně s babičkou je vykreslena řada dalších postav.
Pohorská vesnice – Vycházela z osobních vzpomínek. Jedná se o zidealizovaný obraz, kdy vrchnost žije v dokonalé shodě s poddanými i slovenskými drotáry.
V zámku a podzámčí – Povídka, ve které se již autorka nesoustředila na osudy jedince, ale určitého kolektivu. Všímá si i sociálních problémů, avšak práce je opět idylická. Proti útisku staví lidskou solidaritu a porozumění. Němcová chce inspirovat a vychovávat.
Chýše pod horami – Povídka se námětem ze Slovenska.