17) Humor a satira v české literatuře

17) Humor a satira v české literatuře
Vypracování:
humor – Z latinského humor – vláha, vlhkost. Jedná se o druh komického zabarvení jednotlivých motivů, témat i celých děl. Na rozdíl od satiry a sarkasmu vyznívá humor laskavou úsměvností, chápavým a shovívavým smíchem nad lidskými nedostatky, omyly a chybami. V podtextu humorného vypravování se nezřídka objevují i prvky tragické.
satira – Z latinského satura, později satira – směs, všehochuť. Označuje se tak poezie, próza či drama vysmívající se nedostatkům a vadám společnosti nebo pokleskům a chybám jednotlivce. Je vyostřeně kriticky hodnotící a odsuzující, využívá výsměchu, irone, sarkasmu a vtipu.
Literatura doby Karla IV. (2. polovina 14. století)
Počátky dramatu
Mastičkář – Zlomek velikonoční hry. Děj se odehrává na středověkém tržišti. Tři Marie jdou pro vonné masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo. Narazí na šarlatánského mastičkáře Postrpalka. Autor zesměšňuje středověké podvodné prodavače.
Sociální satiry
žákovská (vagantská) poezie – Poezie autorů spojených s univerzitou. Jsou to rozverné popěvky v latině, v makaronských verších (česko-latinských) i ve verších českých. Typickým zástupcem např. Podkoní a žák – Veršovaná staročeská satirická skladba. Popisuje spor studenta a panského služebníka o to, kdo se má lépe, i když jsou na tom oba stejně bídně.
Hradecký rukopis – Autoři nejsou známi. Dílo nám předkládá obraz měšťanského života a první kritiku světských i církevních nedostatků.
Desatero kázanie božie – Veršované kázání. Útok na hříšníky. Autor jim vyhrožuje formou přirovnání k osud trubců v úle.
Satiry o řemeslnících a konšelích – Kritika nepoctivosti a okrádání. Méně útočná výhrůžka peklem.
O lišce a džbánu – Bajka. Veršované exemplum – krátké vyprávění s poučením.