FRANCOUZSKÁ RENESANCE

Francois Villon /1431 – 1463/: vlastním jménem Francois de Montcobier
– jméno převzal po svém pěstounovi, církevním hodnostáři, který ho nechal vystudovat Pařížskou univerzitu, kde
získal titul mistra svobodných věd a umění (rétorika), ale po studiu vede pohnutý život v podsvětí a holduje ženám
a pití, což vede také k častým sporům a následným bitkám, kdy jednou zabil kamaráda a za to nakonec odsouzen
k trestu smrti, ale tento trest byl zmírněn na doživotní vyhnanství
– často pobýval u vévody Orleánského
– díla: báseň Závěť – tzv. Velký testament = autobiografie, kde se V. zamýšlí nad svým pohrouceným životem a své
jednání omlouvá chudobou a krutým osudem (vzniká v letech 1461/2)
báseň Odkaz – tzv. Malý testament = osmiveršové básně ironického a satirického obsahu
= toto cynické dílo inspirací pro V. Nezvala, V&W (Balada z hadrů),
J. Loukotková (Navzdory básník zpívá)
Francois Rubelais /1494 – 1553/: syn bohatého advokáta, který se v 18-ti letech dostává do kláštera, vystudoval medicínu a stal
se lékařem, ale vystudoval také filosofii, archeologii, anatomii a botaniku
– nejvýznamnější francouzský renesanční prozaik
– dílo: pětidílný satirický románový cyklus Gargantura a Pantagruel = výchovný román o dvou obrech, otci G. a
synovi P.
= komické líčení nesmyslných organizací výchovy, založeném na bezduchém
biflování, nesnášenlivosti a pokrytectví a výsměch scholastické výchově a všemu,co
brání člověku plně žít a života užívat
= R. prosazuje zdravý rozum a optimismus
Michael de Montaigne: dílo Eseje (formou úvah podává odpovědi na filosofické, vědecké a umělecké otázky a odmítá vše, co
svazuje a omezuje tvůrčí schopnosti člověka)