Henry Barbusse čti:[ánri barbis] (1873-1935)
– byl členem hnutí Clarité (Jasnost), které sdružovalo francouzské intelektuály proti fašismu
– Oheň
– protiválečný román
– autor čerpal z vlastní zkušenosti – v 1. světové válce byl vojenským dopisovatelem
– formou deníku
– nemá ústředního hrdinu – týká se celého vojenského oddílu
– líčí válku ve vší její hrůze – hlavně strádání samotných vojáků na frontě, nejčastější motivy: zranění, smrt, nemoc, zima, hlad, špína
RAKOUSKO
Arnold Zweig čti:[cvajg] (1887-1968)
– Spor o seržanta Gríšu
– protiválečný román z 1.světové války
NĚMECKO
Erich Maria Remarque čti:[remárk] (1898-1970)
– prožil 1.světovou válku jako řadový voják na frontě => silně ovlivnilo takřka veškerou jeho tvorbu (téměř všechny romány jsou protiválečné, píše o první i o 2.světové válce)
– pro své hrdiny používá pojem „ztracená generace“ (nemyslí tím, padlé a zraněné, ale i ty, kteří válku sice přežili, ale jejími hrůzami byli natolik psychicky poznamenáni, že už nikdy nebyli schopni normálního života)
– autor sám sebe počítá ke „ztracené generaci“ – některé postavy – autobiografické rysy
– pro své protifašistické smýšlení byl autor pronásledován a musel odejít z Německa
– Černý obelisk
– Noc v Lisabonu
o Útěk před Hitlerem.
– Tři kamarádi
– Vítězný oblouk
– Cesta zpátky
o Osudy lidí zničené válkou, návrat domů, konec frontových přátelství – vnitřní prázdnota, vykořeněnost.
– Čas žít, čas umírat
o Ze 2.světové války.
– Na západní frontě klid
– generační román z 1. světové války
– otřesné protiválečné svědectví
o Příběh o spolužácích, kteří podlehli fanatické agitaci svého tělocvikáře a dobrovolně se přihlásili do armády, prošli krátkým vojenským výcvikem a byli poslání na frontu, během této doby si uvědomili svou naivitu, na frontě prožívají všechny válečné hrůzy a jeden po druhém umírají. Poslední z nich padl v den, kdy rozhlas oznamoval, že na západní frontě je klid, to byla pro vojáky smutná ironie, protože klid na frontě nikdy není. Kniha byla zfilmována.