Anna proletářka

Román Anna proletářka (1928) původně vycházel časopisecky na pokračování a měl plnit didaktickou funkci. Román byl politicky i umělecky nadhodnocen po r. 1948.
Zamřížované zrcadlo (1930) – reportážní román – čerpá z vlastních zážitků z vězení.
Po roce 1929 (vystoupil z komunistické strany) se Olbracht stáhl z pražského politického života a silně ho zaujala Podkarpatská Rus. Jednak civilizací nedotčenou přírodou, jednak zvyky a téměř středověkým způsobem myšlení.
Reportáže z Podkarpatské Rusi – Země beze jména (1932); rozšířeno pod názvem Hory a staletí (1935)
Nikola Šuhaj, loupežník (1933) baladický román o nezranitelném loupežníkovi, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy, kromě v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty nikoho nezabil. Nikola Šuhaj (historická postava) symbolizuje vzpouru – pasivní odpor utlačované země. Válečný zběh, pronásledovaný četníky chce po svatbě s Eržikou normálně žít, ale je hladem přinucen k loupežím, dovídá se pak o tom, že k němu lid vzhlíží jako ke svému hrdinovi, v jehož nezranitelnost pevně věří. Své pronásledovatele vždy přemůže, umírá až zrazen svým kamarádem.
Autor propojuje legendu se skutečností, epické dílo je proloženo mnoha lyrickými pasážemi.
Román byl předlohou pro známou hru Divadla Na provázku (dnešní Husa na provázku): Balada pro banditu, v hlavních rolích s Miroslavem Donutilem, Ivou Bittovou, Jiřím Pechou a Boleslavem Polívkou. Libreto ke hře napsal Milan Uhde, hudbu složil Miloš Štědroň.
Po vydání románu začal protest četníků, byl vydán román Anti – Šuhaj.
Golet v údolí (1937) – soubor tří povídek (golet = židovská osada v jinonárodním prostředí). Zachycuje zde ortodoxní židovské zvyky, rituály a legendy.
Nejrozsáhlejší je povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Krásná Hanele se zamiluje do žida – Ivo Karadžiče – odpadlíka od víry, vzepře se pravověrným zásadám a odchází z rodné Polany, která se s ní loučí jako s mrtvou. Proto zůstávají její oči smutné, nemůže se zcela vymanit z rodného prostředí, kam se nesmí nikdy vrátit.
Pro mládež převyprávěl text SZ v Biblických příbězích (1939), přepracováno a doplněno o NZ jako Čtení z Biblí kralické (1958); Ze starých letopisů (1940) – o české minulosti, čerpá ze staročeských legend a kronik – Kosmas, Hájek…

Helena Malířová (1877 – 1940)
Žena Ivana Olbrachta, levicově zaměřená novinářka, psala povídky, romány i divadelní hry.

Marie Majerová (1882 – 1969)
Narodila se v Úvalech u Prahy, žila v Kladně, rok byla služebnou v Budapešti, několik let strávila ve Vídni a v Paříži. Pracovala v Rudém právu, i po vyloučení ze strany zůstala přesvědčenou komunistkou.
Proletářský román Siréna (1935) sleduje kronikářskou metodou několik generací rodiny Hudců. Čerpá ze života horníků a hutníků na Kladensku. Na příběhy této rodiny navazuje románem Havířská balada (1938).