Přísudek (predikát)
– závislý člen predikační dvojice: něco vypovídá o podmětu
– základ věty
– vyjádřen určitým tvarem slovesa (VF) a jen zřídka citoslovcem (Matka prásk do stolu a bylo ticho.), infinitivem (Petr ne a ne odejít.)
– 1) slovesný (verbální)
– 2) slovesně-jmenný (jmenný se sponou, verbonominální)
– 3) jmenný (jmenný beze spony, nominální)
– ad1) jednoduchý – jednoduché i složené slovesné tvary (Šel bych domů. Bude zpívat
Requiem. Už mám uklizeno.)
složený – modální sloveso (moci, smět, chtít, musit, mít) nebo fázové sloveso (začít,
přestat, zůstat) nebo slovesa dát, nechat + infinitiv významového slovesa
(Tady nesmíme kouřit. Začíná se být zkoušky. Dala jsem uklidit byt.)
souslovný – frazeologické pojmenování (pamatovat na navrátila), sousloví (budit
dojem, dát pozor), multiverbální slovesný výraz (provést analýzu, vykonat kontrolu.)
