14. Jazyk spisovný a útvary nespisovné

– národní jazyk – 1 ze základních znaků národa, historický jev- vyvíjí se společně s vývojem společnosti a lidské činnosti, výraz národní jednoty

SPISOVNÁ ČEŠTINA
– reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území, celonárodní dorozumívací prostředek všech příslušníků našeho národa; jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti – v tisku, rozhlase, TV, škole
– vznikla na základě středočeského nářečí; novodobá čeština – na základě veleslavínské češtiny Blahoslavovy doby
– hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny (neužívá knižních tvarů, volnější větná stavba, kratší věty, opakování ukazovacích zájmen, měně přenesené formulace, emocionální prvky – moc krásný, můžu, to je fakt)

NESPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA
▫ obecné čeština – běžná mluva na většině území (flaška, fajnovej, švindlovat)
– specifické rysy obecné češtiny:
▫ é – í (mléko – mlíko)
▫ -ý, -ý- – -ej, -ej- (mladý – mladej, pýcha – pejcha)
▫ v příčestí min. zaniklo -l (nesl – nes, vedl – ved)
▫ -ama, -ema, -ma (sousedy – sousedama, ženami – ženama)
▫ jsem – sem
▫ protetické v před o- (vokurka, zavopatřit)

▫ nářečí = dialekty – místně a zeměpisně odlišné – rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví, tvarosloví
– v současnosti zejména na venkově v mluvě starších
– nářečí se stírají vlivem školy, sdělovacích prostředků, rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel
– pozůstatky:
▫ v Čechách v okrajových oblastech (chodské, podkrkonošské)
▫ na Moravě, větší rozdíly (hanácké – střed, moravskoslovenské – JV, lašské – SV Mor. a Slezsko)
▫ nadnářeční útvary = interdialekty – rozdíly mezi nářečími se stírají, přetrvávají nářeční znaky společné větším oblastem (interdialekt hanácký, lašský), obecná čeština = interdialekt český – nejdůležitější, na většině Čech i na Moravě, vyvíjí tlak i na spisovný jazyk

▫ sociální diferenciace češtiny
– rozdíly ve slovníku a frazeologii, nemají vlastní gramatiku
a) profesní mluva – mluva různých povolání (zednické pojmy: fanka, šalovat, kalfas; počítačové pojmy: odbouchnout, sejvnout)
b) slang – mluva zájmových skupin, emocionální zabarvení
▫ myslivecký – pírko, slechy, světla, brva
▫ studentský – koule, puma, matyka
▫ sportovní – meruna, banán
c) argot – mluva deklasovaných společenských vrstev, jazyk lidí okraje společnosti, některé výrazy přešly i do obecné češtiny (káča, prkenice, špicl, fízl, šlehnout si)

VÝVOJOVÉ TENDENCE SOUČASNÉ ČEŠTINY
– nerovnoměrný vývoj, nejrychlejší postup ve vývoji ve slovní zásobě – nutno pojmenovávat nové skutečnosti, pomalejší vývoj v gramatické stavbě
– za současný bývá označován jazyk posledních zhruba 50 let (tj. jazyk 3 žijících generací), ale i rozdíly mezi generacemi

– zdánlivě protikladné tendence:

terminologizace
růst počtu termínů v souvislosti s rozvojem vědy a techniky determinologizace
přechod termínů do oblasti méně odborné i neodborné (pojem, parametr, počítač)

demokratizace
rozšíření spisovné češtiny – vliv školy, vzdělání, růst jazykové úrovně uživatelů
odstraňování zastaralých slov, tvarů intelektualizace
vliv vědeckotechnického rozvoje; jmenné tvary, předložkové obraty (v důsledku, z hlediska)

integrace
stírání nářečních rozdílů, sjednocování

stylová diferenciace
osamostatnění řečnického a administrativního stylu

– stylové posuny v současné češtině:
a) prostředky nespisovné – spisovné hovorové prostředky – spisovná čeština v psaném projevu, prostředky neutrální – prostředky nabývají knižní povahy (častější)
(dříve nespisovné: holka, taky, peču, dělat – dnes spisovné)
b) prostředky knižní – prostředky neutrální – prostředky nespisovné (méně časté)
(dříve odborné: množina, astronaut – dnes běžně užívané)

– přejímání slov = internacionalizace:
– 1 ze způsobů obohacování slovní zásoby, dnes zvláště z angličtiny i jiných jazyků
– v oblasti vědy, techniky, populární hudby, sportu atd. (summit, software, heavy metal, šampiponát atd)