Kubismus:

• kolem 1907 – Pablo Picasso, Francie, malířství
• klíčový význam pro moderní umění, antirealistický směr: „takhle to ve skutečnosti nevypadá“, odmítá iluzivní přístup (skutečnost sama) – „tohle je obraz“, kubista maluje co o skutečnosti ví (intelektuální směr) – do popředí subjekt vnímatele (skutečnost je přefiltrovaná přes subjekt)
• v obrazu promítnuty různé úhly pohledu na totéž (u S. K. N. „Nové zpěvy“, u Čapka, Nová moderna 1914) – v literatuře spíše:
 Kubofuturismus:
• osvobozuje celý verš, celé téma – následující verš nemusí rozvíjet původní téma, může nastolit nové – polytematická báseň – metoda tvorby: pásmo (Guillaume Appolinaire – „Pásmo“)
• Appolinaire – nový typ básně (spíše jej vrátil do literatury): kombinace slovesného a výtvarného umění – Kaligram (např. báseň „Prší“, „Eiffelovka“), měl polské předky
 Poetismus:
• jen v Čechách (Nezval ,v začátcích Seifert), 1922 – 28
• užívání, rozkoš z života, důraz na smysly, rozkoš ze skutečnosti zprostředkované smysly, cílem je rozbíjení tradiční logiky – volné asociace /spoj mezi představami) – nezvyklý, netradiční, neotřelý pohled na svět, teorie předobrazu, radost a pohoda, smyslem básně je býti básníkem – dualismus umění a politiky
• motivy: klauni, herci, malé děti, cirkusy, lunaparky
• divadlo: Voskovec a Werich, próza: Vladimír Vančura: „Rozmarné léto“