9.NORMA A KODIFIKACE

-Norma: je soubor závazných pravidel, uznávaných zvyklostí; např. společenské
normy (oblékání, chování, společenského chování, zdravení…), technické normy…
Jazyková norma představuje soubor jazykových prostředků a objektivně existujících historicky podmíněných zákonitostí jazyka, závazně uplatňovaných kolektivem jeho uživatelů

Druhy norem:
1) Normy lexikálních prostředků – slovníky
2) Normy morfologických prostředků – mluvnice, tvarosloví
3) Normy syntaktických prostředků – skladba
4) Normy pravidel a) pravopisných
b) výslovnostních

– Méně jednotná je výslovnostní norma, volnější je tvarosloví, jednoznačný musí být pravopis

-Kodifikace:je zjišťování, zpracování, uzákonění a vydání jazykové normy
spisovného jazyka v příslušných příručkách.

1) Vystihuje, zachycuje, popisuje a vykládá normu
2) Slouží k poučení uživatele jazyka
3) Zachycuje nejen současný stav, ukazuje i vývojové tendence a zachovává knižní tvary i dvojtvary (dubleta)
4) Musí být jednoznačná a podrobná

Základní kodifikační příručky: (zachycují současnou normu v určité době, obměňují se /nejrychleji pravopis/; norma je pravidlem)

1/ Lexikální normy jsou kodifikovány ve výkladových, jazykových
slovnících:
Např. Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) – 9 svazků

2/ Morfologie – zpracování mluvnice.
Např. Stručná mluvnice česká – Havránek, Jedlička; pro školní potřeby

3/ Syntaktické prostředky – skladba je součástí mluvnice, lze hledat v mluvnicích.
Např. Skladba – Miroslav Grepl, Bauer

4/ Výslovnostní
Např. Výslovnost spisovné češtiny I. – domácí slova