Česká moderna

Česká moderna
Generace Česká moderna
V této době dochází k prohloubení politické krize. Nebyl dořešen boj za politickou svobodu národa, rostou sociální rozpory. Kultura se rozchází s vládnoucí společností. Lidé jsou zklamáni a cítí se osamoceni. Současné společenské a umělecké ideály jsou odmítnuty, pro mladé lidi je přitažlivý anarchismus. Mladá generace spisovatelů v roce 1895 vystoupila s Manifestem České moderny. Mezi signatáře Manifestu České moderny patřili např. Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík a František Xaver Šalda. Text manifestu klade důraz především na uměleckou individualitu a vnitřní pravdu jedince, ale dotýká se také otázek politických a sociálních. Autoři se také vzepřeli proti realistům a diletantství a imitátorství lumírovské generace. Text manifestu vzbudil ve společnosti velkou odezvu a mnoho polemik, protože se jím zřetelně oddělili mladí od starých. Z uměleckého hlediska nebyli tito umělci jednotní. Do české literatury vnesli nejen symbolismu, ale také impresionismus a naturalismus.
Josef Svatopluk Machar – Básník a satirik. Autor Manifestu České moderny a mluvčí generace Česká moderna. Narodil se v Kolíně, otec byl malířem. Působil jako úředník ve Vídni, ale podílel se na českém politickém a kulturním životě. Před první světovou válkou byl nepřítelem prázdného vlastenectví. Po válce byl názorově rozpolcen a stal se stoupencem krajně pravicové pozice. Odvážně kritizoval církev a měšťáckou lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Měl realistický, otevřený a stroze analytický pohled na skutečnost. Kladl důraz na individualismus. Psal realistickou subjektivní a politickou lyriku a veršovanou epiku.
Ranná tvorba:
Confiteor I.–III. – První autorova sbírka. Obsahuje společenskou a politickou lyriku. Název pochází z latinského zpovídám se, vyznávám. Je osobní lyrickou zpovědí člověka, jenž je nedůvěřivý ke společenským ideálům. Autor v ní vyjadřuje svůj pocit zklamání a rozchod s dosavadní literaturou. Provokativně otevřeně kritizuje měšťáctví, buržoazní politiky falešné morálky a frázovitého vlastenectví. Soustředí se na vlastní nitro a nálady. Poezie má subjektivní obsah. Používá ironie, jednoduchých jazykových prostředků a hovorového jazyka. Machar byl kvůli této sbírce označován za pesimistu, cynika a nemorálního člověka.
Čtyři knihy sonetů – Sbírka básní, jež evokuje pocit zklamání. Vyjadřuje pocity tehdejší generace.
Sonet o sobě – V této básni autor prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost a charakterizuje smysl své tvorby.
Sonet o dějinách sonetu – Báseň je otevřenou polemikou o vznešeném rétorickém patosu lumírovců. Autor zde vyjadřuje svůj odpor k bohaté metaforičnosti a zdobnosti. Klade důraz na významovou stránku poezie.
Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně) – Sbírka politické lyriky. Inspirováno Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství. Kritizuje české politiky, pohled do budoucnosti je skeptický. Vypovídá o autorově vřelém vlastenectví a jeho touze po vlasti.
Zde by měli kvést růže – Cyklus veršovaných povídek. Kritizuje měšťáckou společnost, pokrytectví, zbabělost a neupřímnost. Popisuje osudy žen a jejich otrocké postavení ve společnosti. Žena zde většinou vystupuje jako pasivní bytost s přemírou citů, které jsou však ubíjeny a nemohou se uplatnit. Na každém kroku se střetává s drsnou realitou a výsledkem tohoto rozporu jsou bolest a zoufalství. Vyskytuje se zde prozaizace verše a hovorový jazyk. Psáno formou nadsázky, ironie a sarkasmu.
Magdaléna – Román ve verších s námětem z Bible. Je přímou obžalobou maloměšťácké morálky. Hlavní hrdinkou je dívka Lucy, kterou pronásleduje její minulost prostitutky. Nemá žádnou šanci začít kdekoliv nový život a neustále naráží na pokrytectví, přetvářku a falešné vlastenčení. Je zklamána v první lásce. Její nový přítel umírá, a tak svůj život opět končí v nevěstinci. Paradoxně je tato „padlá“ dívka morálně čistší než ctihodní občané kolem ní.
Pózdní lyrika:
Po letech negace a odporu hledá Machar pozitivní východiska. Ideály nachází v minulosti, zvláště v antice. V antickém světě nacházel silné jedince, kteří si i přes všeobecnou duchovní bídu dokázali zachovat vlastní důstojnost. Lidé zde byli šťastní a jejich životní přirozenost potlačilo až křesťanství, jehož byl Machar odpůrcem.
Svědomím věků – Básnický cyklus, ve kterém chtěl autor vysledovat vývoj etických principů lidstva od nejstarších dob až po současnost. Svědectví o duchovní atmosféře doby zachytil v monolozích, dialozích, dopisech a vzpomínkách výjimečných jedinců. Dílo bylo ovlivněno Victorem Hugem a Jaroslavem Vrchlickým.
V záři helénského slunce – Sbírka oslavující starověké Řecko a Řím. Autor zde vyjadřuje svůj obdiv k silným nepokořeným jedincům s lidskou důstojností.
Antonín Sova – Symbolista a impresionista, představitel České moderny. Narodil se v Pacově. Vystudoval práva, pracoval ale jako úředník v pražské knihovně. Trpěl vrozenou míšní chorobou, která prohlubovala jeho samotářství a plachost. Měl zálibu v rodném kraji, rád měl zvláště jižní Čechy. Psal přírodní a intimní lyriku. Své subjektivní nálady vkládal do obrazu krajiny. Symboly ve verších jsou úzce spjaty s konkrétní realitou a jsou tak snadno dešifrovatelné.