Literatura po roce 1945

Literatura po roce 1945
Jan Drda – Prozaik, dramatik a novinář.
Hrátky s čertem – Tato pohádková komedie napsaná ještě za okupace, byla původně alegorickým vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Vysloužilý voják Martin Kabát se vrací z vojny domů. Při své cestě postupně poznává loupežníka, poustevníka a dvě dívky – princeznu Dišperandu a její služebnou Káču. Na ně a na poustevníka má políčeno čert Lucius, chce se zmocnit jejich duší. Dívky se mu upsaly vlastní krví, aby získaly mladé a hezké ženichy. Když Káča šla úpisy odevzdat do Čertova mlýna, předala je Martinovi v domnění, že je čert. Ve mlýně skutečně žili dva staří hloupí čerti. Martin je sice obehrál v kartách, ale sám prohrál svůj kabát i s úpisy s doktorem Solfernem, čertem vyšší hodnosti. Když to zjistil, vypravil se s Káčou do pekel a v poslední chvíli se mu podařilo vytrhnout úpisy Belzebubovi z rukou. Martina a Káču pak zachránil anděl Teofil. Svou chytrostí ještě Martin přiměl loupežníka i poustevníka k poctivé práci. A jemu zůstala na krku Káča, která se do něho zamilovala.
Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.