7. Lidová slovesnost a její inspirační zdroj
=předáváno pouze ústně, posléze sepsáno, hlavním znakem je anonymita a venkovské prostředí – folklór
– Rozvoj – nejvíce v době pobělohorské, kdy díky migraci obyvatelstva byla utlumena česká literatura. V době národního obrození byla lidová slovesnost vyzdvihována pro pozvednutí národního sebevědomí
– Lidová próza – Pohádka (nadpřirozené bytosti, vítězství nad zlem); Balada (tragická báseň); Pověst, Báj (pravdivý základ, proroctví); Bajka; Povídka (jednoduchý děj); Hogiografie (o svatých – ne legenda)
– Lidová poezie – Říkadla; Pranostiky; Koledy; Přísloví; Ukolébavky
– Lidové drama – od 18. stol.
– Folklór – zvyky
– Spisovatelé ovlivnění lidovou slovesností
o F. L. Čelakovský (1799 – 1852) – redaktor „Pražských novin“; napsal: „Slovanské národní písně“, „Mudrosloví národu Slovanského v příslovích“, „Ohlasy písní ruských“ (epické vyprávění z dob bojů s Turky a Tatary, vychází z ruských Bylin), „Ohlasy písní českých (lyrika satira a balady – „Toman a lesní panna“)
