Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Klasicismus
– umělecký směr v Evropě v 17. a 18. století, který se rozvíjel hlavně ve Francii, kde šlechta těžce nesla dobu baroka
– odvozeno od slova classicus – vzorový, vynikající
– vzorem pro klasicismus byla antika
– dodržovány jednotné principy a pevný řád cit je podřízen rozumu a povinnosti
– vrcholnou formou klasicismu byl Empír, kdy je inspirace antikou nejsilnější, některé stavby jsou téměř kopií antické stavby
– filozofie – René Descartes – „myslím, tedy jsem“
– architektura – dlážděné ulice, stavba užitkových domů (nemocnice, muzea, …), zakládání „francouzských parků, stavby mají sloupy a arkýře (Vítězný oblouk – Paříž, Kapitol – Washington, Petrohrad)
– literatura – pevně stanovena estetická pravidla Aristotelova zásada tří jednot (hlavně v dramatu) – čas, místo, děj převaha rozumové složky nad emocionální složkou rozdělena na vysokou (ódy, eposy, tragédie – o životě vysokých vrstev) a nízkou (komedie, satira, fraška, bajka – postavy neurozené, aktuální události)
FRANCIE
– Pierre CORNEILLE – dramatik (tragédie), psal vyšší literaturu řeší konflikt povinnosti X osobní city jednání hrdinů je racionální a ve shodě se společenskými normami
CID – veršovaná tragédie Rodrigo zabil otce Chimény, který urazil jeho otce. Chiména žádá smrt Rodriga, i když ho miluje, protože cítí povinnost pomstít otce. Milují se, ale každý trvá na svých představách cti. Na zásah krále se smíří, Rodrigo odčinil svou vinu v udatném boji a nakonec se vezmou
LHÁŘ, HORATIUS
– Jean RACINE – píše spíše psychologické tragédie, střet citu a vášně, vyšší literatura
FAIDRA – u církve vyvolalo pohoršení a u diváku nepochopeno jde o lásku Faidry k nevlastnímu synovi, který cit neopětuje a tak ho zabije, tíží ji svědomí a spáchá sebevraždu
BERENIKA, BRITANNICUS
– MOLIÉRE – vlastním jménem Jean-Babtiste Poquelin literatura nízká psal hlavně veselohry, aktuální témata her (lidské chyby – hloupost, přetvářka, pokrytectví) klasik světové komedie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně negativní reakce dvora a církve založil si vlastní divadlo „Skvělé divadlo“
TARTUFFE NEBOLI PODVODNÍK – politická satirická hra na církev a pokrytectví Tartuffe je měšťan, který se snaží ovládnout rodinu Orgona (slabý důvěřivec), uchází se o jeho dceru, snaží se získat manželku, na zásah krále je rodina zachráněna Tartuffe – bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský fanatik
LAKOMEC – inspirace Plautovým Zlatým hrncem Harpagon má hrnec zlata, který se ztratí a každý v domě (služebnictvo, …) je podezřelý nutí svou dceru k sňatku s bohatým starcem a svému synovi přebere milou
ZDRAVÝ NEMOCNÝ – kritika šarlatánství některých lékařů a hypochondrie
MISANTROP – vypočítavost církve misantrop = člověk, který nemá rád lidi
– Jean de La FONTAINE – BAJKY – příběhy, kdy hlavními postavami jsou zvířata, které mají lidské vlastnosti, satiricky útočí na morálku tehdejší doby (např. ZLODĚJI A OSEL – dva se perou a třetí vyhraje ZAJÍC A ŽELVA …)
ITÁLIE
– commedia dell’arte – vznikla v 2. polovině 16. století nejslavnější forma komedie byla protikladem k vznešené tragédii oblíbená u lidového publika hlavní znaky – masky, improvizace a komické výstupy, herci měli k dispozici pouze stručný scénář s dějovou kostrou ustálené postavy – Pierot (smolař), Harlekýn (milovník), Colombína (pěkná služka), Pantaleone (bohatý, ale hloupý obchodník), Scapino (sluha obchodníka)
– Carlo GOLDONI – psal podle commedie dell’arte, ale jeho postavami nebyl Pierot, Harlekýn, …., postavy z nižších vrstev – řemeslníci, rybáři, …
POPRASK NA LAGUNĚ – o žárlivé milenecké dvojici z rybářského prostředí
SLUHA DVOU PÁNŮ – nutnost vyhovět oběma pánům a neprozradit se vede Truffaldina k mnoha ztřeštěným skutkům