5. POBĚLOHORSKÉ OBDOBÍ, KOMENSKÝ, LIDOVÁ SLOVESNOST
po porážce na Bílé hoře 1620:
– potrestáni účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil
– hospodářský rozvrat utužení nevolnictví
– rekatolizace, germanizace
EMIGRANTSKÁ LITERATURA:
(nekatolická inteligence)
v Polsku (Lešno) – Jan Ámos Komenský, v Německu – Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský (latinský spis O státě českém – obhajoba předbělohorských Čech), na Slovensku – Jiří Třanovský, luterán, (v Levoči vydal kancionál Cithara sanctorum)
Jan Ámos Komenský (1592–1670)
vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské
1628 – odchod do polského Lešna
1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak ve Švédsku (učebnice)
1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti
”Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu,… vláda
věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!”
1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého
od r. 1656 v Holandsku (Amsterodam), kde zemřel; pohřben v Naardenu
