Doba vlády Karla IV. /1346 – 1378/

představuje období rozvoje politického, hospodářského i kulturního. Na rozdíl od svého otce, Karel se pokusil o oslabení moci šlechty a svou politickou moc upevnil získáním císařské koruny r. 1355. Jeho literární a obecně kulturní zájmy se projevily realizací velkých stavebních projektů (Karlštejn, Chrám sv. Víta, výstavba nových částí Prahy) a i podporou literární produkce. Mimořádně kulturní význam mělo již zmíněné založení univerzity r. 1348. Tento pozitivní směr se však jeho nástupci, synovi Karla, Václavu IV. udržet nepodařilo. Jeho vláda byla poznamenána hlubokými společenskými, i kulturními, rozpory. Neustálé spory s vyšší šlechtou a církví královskou moc oslabovaly a tak se na pořad dne dostaly myšlenky reformy, jež byli žádány zejména nižší šlechtou a měšťanstvem, ale o tom je již další otázka.

Literární tvorba samotného Karla IV.: Vita Caroli – vlastní, latinsky napsaný, životopis
Korunovační řád – význam počin v oblasti právnické
Majestas Carolina – soubor právních norem, na kterých se Karel IV.
podílel.
V době Karlově se nejvíce rozvíjela tradiční žánrová skladba latinské literární tvorby vrcholného středověku, zároveň se však uplatňovaly i prvé kontakty s renesanční a humanistickou Itálií (to jsou ty první záblesky humanismu u nás, objevující se tedy již v době Karla IV., kdy sem proniká Petrarcovo dílo a hlavně pak jeho studie a to díky čilému styku s Itálií (dopisování Petrarcy a KarlaIV.); Francesco Petrarca také zavítal, na Karlovo pozvání, do Prahy a po právu je nazýván „duchovním otcem humanismu“; ovšem společenská krize, jež nastala po smrti Karla IV. a vrcholila v době tzv. husitských bouří na dlouho přerušila kulturní vazby s Evropou).
Byla zde však ještě jedna legenda, jež dosáhla úspěchu a poměrně velké popularity – legenda o sv. Prokopu, založená na latinském zpracování života tohoto světce.
S oním, již zmiňovaným, rozkvětem se pojí i nový autor:
a) studenti – ti psali kritiky, satiry, dramata i milostné básně
– Hradecký rukopis (nejrozsáhlejší soubor satirických děl s ironií, nadsázkou, výsměchem i
trefnou kritikou a součástí tohoto rukopisu jsou následující skladby: Satiry o řemeslnících a
konšelích /sedm satir o nedostatcích světských i náboženských/, Desatero kázanie božie
/parafráze Dekalogu/, Podkoní a žák /veršovaný spor mezi služebníkem a univerzitním
studentem/)
b) měšťané a řemeslníci – cestopisy
c) již zmíněný panovník Karel IV.