JAZYKOVÁ KULTURA

- úkolem jazykovědy – poznávání jazykové normy, její popis a kodifikace

Jazyková norma
- kolektivní, ustálené, závazné užívání jazyka v duchu jeho systému
- se pomalu mění a vyvíjí
a) norma výslovnostní (ortoepická)
b) norma pravopisná (ortografická)
c) norma tvaroslovná (morfologická)
d) norma skladebná (syntaktická)
- kodifikace – norma zachycená v jazykových příručkách prostřednictvím souhrnu závazných
pravidel
- zachycuje změny v normě s určitým zpožděním
- norma a kodifikace jsou uváděny v jazykových učebnicích schválených MŠMT ČR, v jazykových příručkách a slovnících:
- Mluvnice češtiny 1, 2, 3
- Pravidla českého pravopisu
- Výslovnost spisovné češtiny
- Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
- problematice jazykové kultury se věnují odborné časopisy:
- Naše řeč (od 1917)
- Slovo a slovesnost (od 1935)
- znalosti a dodržování normy a kodifikace – základní předpoklad jazykové správnosti
- jazyková kultura – chápeme nejen jako stav, propracovanost jazyka, ale hlavně jako úroveň
jazykové komunikace a permanentní snažení o její kvalitu
- kvalita – nejen jazyková správnost, ale i vhodnost, přesnost, přiměřenost, výstižnost,
zřetelnost, stručnost, adresnost, přesvědčivost jazykových promluv

Řečnické figury (Mistrík, 1980)

a) sugestivní – např. anafora (opakování stejných slov na začátku sousedních vět), epifora
(opakování stejných slov na koncích vět), epizeuxis, pleonasmus
b) emfatické – řečnická otázka, apoziopeze, inverze – obrácení obvyklého pořádku slov
c) názorné – přirovnání, metafora, hyperbola (nadsázka)
d) dramatické – antifráze (věc, její vlastnost se pojmenuje ironicky protikladem), litotes,
zřetězení (postupné uvádění logických soudů, které na sebe navazují)
e) ozdobné – epiteton (básnický přívlastek), eufemismus (navždy odejít = zemřít)

Klasifikace řečnických žánrů (Mistrík, 1977)
a) agitační žánry (politický projev, soudní řeč)
b) naučné žánry (přednáška, referát)
c) příležitostné žánry (slavnostní, smuteční projevy)
d) církevní/náboženské žánry (kázání)

Neverbální komunikace (mimoslovní sdělování)
- proxemika
- haptika
- posturika
- kinezika
- mimika
- pohledy

- pragmatika – princip kooperace, 4 typy maxim (pravidlo chování, jednání resp. myšlení):

1) maxima kvantity
2) maxima kvality
3) maxima relevance
4) maxima způsobu

Řečnický styl
- charakteristika:
- mluvnost (ústnost)
- veřejnost
- spisovnost
- adresnost (řečnický projev musí být adekvátní vzhledem k adresátovi)
- sugestivnost (rétorický text má nejen informovat, ale také přesvědčovat
a získávat posluchače)

Řečnické figury
- prostředky, pomáhají zvyšovat názornost, sugestivnost a dramatičnost mluvených projevů

Stylová vrstva administrativní

- spisovná čeština (s některými knižními prostředky: stran, potažmo, výše jmenovaný, odstoupivší);
- prostředky citově neutrální, ustálené formule a termíny (odběratel, urgence, faktura, platební výměr, daň domovní, z příjmů, pojistná událost);
- názvy měrových jednotek, číselné údaje;
- propria (vlastní jména) pojmenovávající výrobky, instituce, osoby;
- zkratky a zkratková slova i značky.

RÉTORIKA
- přesná definice neexistuje
- 1) nauka o řečnictví, o řečnickém umění
- 2) řečnické umění samo, řečnická praxe
- 3) záporné hodnocení jazykového projevu (rétoričnost, obsahově prázdná vyjádření)

Interdisciplinárnost rétoriky
- stylistika
- logika (teorie argumentace)
- moderní psychologie (empatie)
- psycholingvistika (problém vnímatelnosti obtížnosti textů)
- sociolingvistika (řečník musí znát a respektovat např. postoje posluchačů k varietám národního jazyka – rozlišení prestižních a neprestižních útvarů)

c) dokumentační/operační/správní:

c) dokumentační/operační/správní: (výkazy, hlášení, zprávy). Dokumenty, které slouží ke shromažďování informací a k jejich rychlému zpracování (předtištěné formuláře a dotazníky) – jsou autorem/adresátem heslovitě vyplňovány.

Úřední dopisy slouží k výměně informací mezi institucemi, úřady, podniky apod.

Znaky stylu administrativního:
- oficiální, nesoukromá, institucionální forma sdělení;
- schematismus i relativní neporušitelnost textu, hlavně v případě zákonů a nařízení;
- méně či více zdůrazněné, ale vždy obecné jazykové prostředky s funkcí impresivní.

Normy administrativní komunikace:
- věcná správnost;
- direktivnost (přikazuje se, dostavte se);
- neosobnost vyjádření (doporučuje se);
- preciznost;
- stereotypní fráze (na základě předběžného jednání, vyhovuji Vaší žádosti, děkujeme předem za kladné vyřízení…);
- forma: ustálená, až šablonovitá = standardizace.

Znalost a užívání terminologie ...

Znalost a užívání terminologie příslušného oboru je pro autora závazná, časté opakování termínů se nepovažuje za nedostatek, synonymie v terminologii není žádoucí!

Vyskytují-li se synonymní výrazy, lze je diferencovat na:
- termíny ryze odborné – vědecké ( lingvistika, ortografie, subjekt);
- termíny běžné (popularizační) – většinou domácí ekvivalenty internacionalismů (jazykověda, pravopis, podmět).

Funkční styl administrativní

- v poslední době se tento styl vyčleňuje ze stylu odborného
- styl úřední, jednací

Funkce:
a) informační/sdělovací: jazykově ztvárnit fakta a věcné údaje, jejichž znalost umožní adresátovi projevu činit důležitá rozhodnutí (žádosti, posudky, životopisy, stížnosti...);

b) persvazivní/řídicí/direktivní: ovlivňování a řízení činnosti osob fyzických (jednotlivců) nebo právnických (podniků, úřadů, institucí) – oběžníky, přípisy, vyhlášky aj.;

Prostředky syntaktické:

- polovětné konstrukce (V Jindřichu Pruchovi, padlém roku 1914, odešel autentický dědic
S Slavíčkův.);
- přístavky (A. P. Borodin, vojenský lékař, potom vysokoškolský učitel, vynikající chemik,
průkopník vyššího ženského vzdělání, vzácně ušlechtilý člověk a znamenitý
hudebník, se mohl hudbě věnovat jen na okraji svého povolání.).

Prostředky pojmenovávací:
- ustálená pojmenování, v nichž jméno (nositel jádra obsahu) je spojeno se slovesem širokého významu (provést analýzu, podat důkaz, čtenářská obec, letní období) = multiverbizace;

- nepůvodní předložky (se zřetelem k, ve srovnání se, v důsledku, z hlediska, v rámci, na základě, prostřednictvím, vlivem, vzhledem k, na rozdíl od).

Prostředky lexikální: pro projevy odborné nejtypičtější – odborné názvy (termíny).

Vyžaduje se u nich:
- přesnost
- jednoznačnost
- nosnost.